Smrk pichlavý 'Blue Totem'

Detailní popis produktu

Smrk pichlavý 'Blue Totem' - kultivar 'Blue Totem' vznikl jako výběr se sloupovitým habitem a nápadně modrým jehličím a do sortimentu byl zařazen v druhé polovině 20. století. V dospělosti obvykle dorůstá přibližně 4–6 m výšky a 1–1,5 m šířky, v deseti letech bývá vysoký okolo 2–2,5 m a široký asi 0,7–1 m. Koruna je úzce kuželovitá až sloupovitá, větve jsou krátké, tuhé a většinou vodorovně nasazené, takže vytvářejí hustý, kompaktní tvar vhodný i do menších zahrad. Jehlice jsou silné, pichlavé, asi 2–3 cm dlouhé, čtyřhranné a paprsčitě uspořádané kolem výhonů, na obou stranách jasně až stříbřitě modré. Jarní přírůstky bývají světlejší, někdy lehce krémové a několik týdnů kontrastují se starším jehličím, čímž dodávají koruně živý vzhled. Starší jedinci mohou tvořit menší množství převislých šišek dlouhých zhruba 6–10 cm, které dále podtrhují přirozený charakter kultivaru. Uplatní se jako štíhlá solitéra v trávníku, vertikální akcent ve vřesovištních a skalničkových výsadbách i jako kontrast k listnatým keřům a travinám, kde přináší stálou strukturu i v zimě.

Smrk pichlavý, také se mu říká stříbrný smrk. Krásný jehličnatý strom, který pochází ze Severní Ameriky, kde roste na březích horských řek a také na bažinatých místech. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách. Jehlice má delší, tuhé a silně pichlavé. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou, na každé straně mají 3-6 řad průduchů. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, v mládí obvykle zelené, zralé světle hnědé. Dorůstá 30 m, vzácně až 50 m. Koruna je hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších, sadovnicky využívaných smrků, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně kultivary se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v mladém věku, tj. do 20-30 let. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025