Smrk Engelmannův 'Glauca' Picea engelmannii 'Glauca'

Detailní popis produktu

Smrk Engelmannův 'Glauca' - poměrně rychle rostoucí kultivar, který pochází ze západu Severní Ameriky, kde tvoří horské a subalpínské lesy od Britské Kolumbie přes Kaskády a Skalnaté hory až k jihozápadu USA. V přírodě roste ve vyšších polohách s dlouhou sněhovou pokrývkou, často mezi 1500–3500 m, na svazích i v chladných údolích s trvaleji vlhkou, ale propustnou půdou. Kultivar 'Glauca' je výběr ceněný pro pravidelnou stavbu koruny a modrozelené jehlice se zřetelným voskovým ojíněním, které na světle vytváří stříbřitý efekt. Hlavní větve bývají lehce prohnuté vzhůru, postranní výhony se sklánějí dolů a dodávají stromu klidnou „horskou“ siluetu. Na jaře raší konce výhonů o něco světleji, takže struktura větví je čitelná i zblízka. Jehlice jsou středně dlouhé, tuhé, na dotek jen mírně pichlavé, po promnutí pryskyřičně voní. Opylování probíhá obvykle v květnu až červnu a u starších stromů se mohou tvořit převislé šišky dlouhé přibližně 4–7 cm, které v průběhu sezóny přecházejí z purpurových tónů do světle hnědé. Oproti smrku ztepilému působí jehličí chladnějším, modřejším tónem a koruna bývá pravidelnější. V českých zahradách se uplatňuje jako solitéra do otevřených trávníků, do větších skalek a vřesovišť i jako strom do parkových kompozic, kde modrý nádech zjemňuje tmavozelené dřeviny a zvýrazňuje kámen či světlý mulč.

Smrk Engelmannův jestatný jehličnan původem ze západu Severní Ameriky, kde roste ve vyšších nadmořských výškách Skalnatých hor. U nás je spíše vzácnější, ale ceněný jako okrasná a krajinotvorná dřevina díky svému elegantnímu vzhledu, jemnému jehličí a dobré odolnosti vůči chladu. Roste středně rychle a v dospělosti může v našich podmínkách dorůst 20–25 metrů, přičemž si udržuje štíhlý, pravidelně kuželovitý tvar koruny. Větve jsou mírně převislé, což mu dodává elegantní siluetu. Kůra je v mládí hladká, šedá, později se mění na šupinatou a hnědou. V parcích a větších zahradách se využívá především jako solitéra nebo v smíšených skupinách jehličnanů, kde vynikne svým modravým nádechem a přirozeně ladným růstem. Ocení ho ti, kdo hledají dekorativní, odolný a zároveň nenápadně krásný druh smrku.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025