Smrk pichlavý 'Iseli Fastigiata' Picea pungens 'Iseli Fastigiata'

Detailní popis produktu

Smrk pichlavý 'Iseli Fastigiata' - štíhlá, sloupovitá forma pichlavého smrku. Pochází z horských oblastí Skalistých hor v západní části Severní Ameriky, kde roste na slunných svazích a v chladných údolích. Kultivar 'Iseli Fastigiata' byl vybrán jako sloupovitě rostoucí semenáč v americké školce Iseli kolem roku 1965 a do širšího prodeje se dostal v 70. letech. Vytváří úzce pyramidální až sloupovitou korunu s jedním hlavním terminálem a hustým, krátkým větvením, které drží tvar i bez řezu. V 10 letech se obvykle pohybuje přibližně kolem 3–6 m, v dospělosti se uvádí asi 10–15 m při šířce zhruba 3–4 m. Roční přírůstek se často pohybuje kolem 20–40 cm podle půdy a vláhy. Jehlice jsou čtyřhranné, tuhé a pichlavé, většinou 2–3 cm dlouhé, vybarvené do stříbřitě modrých až modrozelených tónů. Pryskyřice po promnutí jemně voní, v zimě vynikne i ocelově šedé větvení. Na jaře se objevují nenápadné pylové šištice, na starších stromech i převislé šišky přibližně 6–10 cm, které dozrávají na podzim. V kompozici dobře ladí s tmavozeleným tisem, jedlemi, bobkovišní nebo zimostrázem, případně s okrasnými travinami a kamenem, kde zvýrazní čisté linie výsadby.

Smrk pichlavý, také se mu říká stříbrný smrk. Je to krásný jehličnatý strom, který pochází ze Severní Ameriky, kde roste na březích horských řek a také na bažinatých místech. Daří se mu jak v půdách černozemních ve stepním pásu, tak i na rašelinových a zamokřených půdách. Jehlice jsou delší, tuhé a silně pichlavé. Barvu mají matně zelenou, sivozelenou až stříbřitě bělavou, na každé straně mají 3-6 řad průduchů. Šišky jsou měkké, válcovitě podlouhlé, v mládí obvykle zelené, zralé světle hnědé. Dorůstá až 30 m, vzácně 50 m. Koruna je hustě zavětvena vodorovnými, kuželovitými větvemi. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších sadovnicky využívaných smrků, a to jak v parcích, tak i malých zahrádkách. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně kultivary se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v mladém věku, tj. do 20-30 let. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, kde jiné jehličnany trpí. Díky pomalému růstu se hodí i do malých zahrádek.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 6.1. 2026