Smrk sitka 'Nana' Picea sitchensis 'Nana'

Detailní popis produktu

Smrk sitka 'Nana' -  zakrslý kultivar, sférického tvaru. Kultivar 'Nana' přenáší typické znaky druhu do měřítka pro malé zahrady: tvoří hustě větvený, nepravidelně kulovitý až nízce kuželovitý keřík. Jehlice jsou krátké, zploštělé a výrazně pichlavé. Na horní straně působí tmavě zeleně, na rubu jsou šedavě až stříbřitě ojíněné, takže při pohledu z boku vzniká jemný dvoubarevný efekt. Růst je velmi pomalý, po 10 letech se obvykle pohybuje kolem 0,4–0,6 m výšky, v dospělosti zpravidla 0,8–1,0 m × 0,8–1,0 m. V kompozicích dobře ladí s vřesy, pierisy, nízkými rododendrony, borovicemi klečovými a okrasnými travinami, u kamene zvýrazňuje strukturu jehličí a v zimě drží tvar i barvu bez ztráty olistění. Při promnutí jehlic je patrná pryskyřičná vůně. Na zakrslých rostlinách se šišky objevují spíše výjimečně, pokud se vytvoří, dozrávají koncem léta a přidávají jemný hnědý akcent.

Smrk sitka je velký jehličnatý stálezelený strom, který dorůstá výšky do 80 m a obvodu okolo 5 m. Jedná se o jednoznačně nejvyšší smrk, pochází ze Severní Ameriky. Mimo svou původní oblast výskytu je sitka ceněná pro svůj rychlý růst a přizpůsobivost chudým půdám, na kterých ostatní stromy růst nemohou. V ideálních podmínkách může sitka růst až jeden a půl metru za rok. Koruna mladých stromů je široká a kuželovitá, se stářím však nabývá válcovitého tvaru. Má zajímavé šišky, jsou zpočátku zelené nebo rudé a dozrávají do bledě hnědé barvy. Jeho jehlice jsou kratší, nepříliš pichlavé se stříbro-zeleným nádechem. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Hlavně odrůdy se sivým nebo modrosivým jehličím jsou velmi dekorativní, zejména v době rašení, protože jeho mladé rašící větvičky mají nádherný kulatý tvar a směle mohou konkurovat nejkrásněji kvetoucím, listnatým keřům. Roste poměrně dobře i v znečištěném ovzduší velkých měst a blízko továren, a to i na velmi chudých půdách, kde se jiným jehličnanům nedaří.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 18.2. 2026