Smrk sivý 'Dendrofarma Gold' Picea glauca 'Dendrofarma Gold'

Detailní popis produktu

Smrk sivý 'Dendrofarma Gold' - pochází z chladnějších oblastí Severní Ameriky, kde roste v boreálních lesích na převážně kyselých půdách. Kultivar 'Dendrofarma Gold' vznikl v Polsku jako zakrslý výběr s kompaktním habitem a se zvýrazněným jarním vybarvením. Rostlina vytváří hustou, jemně strukturovanou korunu, zpočátku kulovitou, později i široce kuželovitou. Jehlice jsou krátké a měkčí na dotek, kolem výhonů nahloučené do hustých „štětinek“. Nové přírůstky raší citronově až zlatožlutě a v průběhu léta se zbarvují do zelené. Roční přírůstek se pohybuje přibližně 2–4 cm, proto se rostlina dlouho udrží v malých rozměrech a v dospělosti obvykle dorůstá okolo 0,6 m výšky i šířky. V dubnu až květnu se mohou objevit pylové šištice, na starších rostlinách i drobné šišky. Oproti běžně pěstovanému smrku 'Conica' přidává výraznější jarní barvu při podobně pomalém růstu. V kompozici působí jako světlý bod mezi tmavozelenými jehličnany, vřesy, borůvkami a rododendrony, dobře vynikne i u kamenů a štěrkových záhonů. Jehličí po promnutí uvolňuje jemnou pryskyřičnou vůni. Ideální do nádob, na skalky, krásně vynikne ve společnosti s jinými koniferami a okrasnými keříky. 

Smrk sivý známý také jako smrk bělokorý, je jehličnatý strom původem ze severní Ameriky, oblíbený pro svou odolnost a dekorativní vzhled. Dorůstá výšky 15 až 30 metrů a má kuželovitou, pravidelnou korunu. Jehlice jsou krátké, měkké a světle až stříbřitě zelené barvy, což mu dává typický „sivý“ odstín, po němž je pojmenován. Smrk sivý je velmi mrazuvzdorný a snáší i chladnější podnebí, zároveň je poměrně nenáročný na půdní podmínky, preferuje však dobře propustné, mírně kyselé až neutrální půdy. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a je vhodný do větších zahrad, parků nebo jako součást lesních výsadeb. Díky své robustnosti a pěknému zbarvení je také často využíván jako vánoční stromek.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, nejlépe v závětří a v místě s vyrovnaným mikroklimatem, protože zimní vítr a jarní slunce mohou způsobit fyziologické sucho a hnědnutí jehlic. Půda vyhovuje humózní, propustná a stále mírně vlhká, s dobrou drenáží a bez dlouhodobého zamokření, doporučené pH je přibližně 5,0–6,8. Výsadba se provádí od března do listopadu mimo období mrazů, nejspolehlivější bývá jaro a časný podzim. Zálivka je důležitá v prvních 2–3 letech po výsadbě, při letních vedrech a u rostlin v nádobě, kde kořenový bal rychleji vysychá. Hnojení se provádí na jaře pomalu rozpustným hnojivem pro jehličnany, přehnojení dusíkem zvyšuje citlivost k mrazu. Řez se většinou nevyžaduje, odstraňují se jen suché nebo tvar narušující výhony, ideálně v květnu až červnu do mladých přírůstků. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje teplotu půdy a omezuje plevel. Pěstování v nádobě vyžaduje odtokové otvory, drenážní vrstvu a vzdušný substrát, v zimě je vhodná ochrana nádoby před promrznutím. Pylové šištice se objevují obvykle v dubnu až květnu, šišky dozrávají na podzim. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba do -40 °C, citlivější bývá kořenový bal v nádobě. Odolnost vůči suchu je střední až nižší, dlouhé přeschnutí vede k řídnutí koruny. Z chorob a škůdců se mohou objevit sypavky jehlic, hniloby kořenů při přemokření, svilušky a puklice. Doporučené rozestupy jsou přibližně 0,6–0,8 m u zakrslých kultivarů a 1,5–3 m u větších forem podle cílové šířky.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026