Smrk sivý/bílý 'Conica' Picea glauca 'Conica'

Detailní popis produktu

Smrk sivý 'Conica' - dlouhodobě ověřený zakrslý kultivar s pravidelně kuželovitým habitem, který vznikl jako přírodní odchylka v Kanadě. Roste pomalu, do výšky 1-1,2 m doroste ve 20ti letech a na šířku má 60-80 cm. Roční přírůstky jsou kolem 3-5 cm.  Koruna je velmi hustá a jemná, tvořená krátkými větvičkami s drobnými jehlicemi, jež jsou na dotek měkčí než u mnoha jiných smrků. Mladé přírůstky mají světlejší zelenou barvu, která v létě přechází do sytějšího odstínu. Okrasná hodnota spočívá v čisté geometrii a textuře, která zjemňuje kamenné prvky i moderní výsadby. Květy nejsou nápadné, v dubnu až květnu se však mohou objevit nenápadné pylové šištice, později i drobné samičí. Rostlina se uplatňuje jako solitér, v opakování po několika kusech i jako stálezelená kostra záhonu mezi vřesy, borůvkami, pěnišníky a nízkými travinami. Je velmi mrazuvzdorný a vhodný pro různé klimatické podmínky, včetně těch středoevropských.

Smrk sivý známý také jako smrk bělokorý, je jehličnatý strom původem ze severní Ameriky, oblíbený pro svou odolnost a dekorativní vzhled. Dorůstá výšky 15 až 30 metrů a má kuželovitou, pravidelnou korunu. Jehlice jsou krátké, měkké a světle až stříbřitě zelené barvy, což mu dává typický „sivý“ odstín, po němž je pojmenován. Smrk sivý je velmi mrazuvzdorný a snáší i chladnější podnebí, zároveň je poměrně nenáročný na půdní podmínky, preferuje však dobře propustné, mírně kyselé až neutrální půdy. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a je vhodný do větších zahrad, parků nebo jako součást lesních výsadeb. Díky své robustnosti a pěknému zbarvení je také často využíván jako vánoční stromek.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, nejlépe v závětří a v místě s vyrovnaným mikroklimatem, protože zimní vítr a jarní slunce mohou způsobit fyziologické sucho a hnědnutí jehlic. Půda vyhovuje humózní, propustná a stále mírně vlhká, s dobrou drenáží a bez dlouhodobého zamokření, doporučené pH je přibližně 5,0–6,8. Výsadba se provádí od března do listopadu mimo období mrazů, nejspolehlivější bývá jaro a časný podzim. Zálivka je důležitá v prvních 2–3 letech po výsadbě, při letních vedrech a u rostlin v nádobě, kde kořenový bal rychleji vysychá. Hnojení se provádí na jaře pomalu rozpustným hnojivem pro jehličnany, přehnojení dusíkem zvyšuje citlivost k mrazu. Řez se většinou nevyžaduje, odstraňují se jen suché nebo tvar narušující výhony, ideálně v květnu až červnu do mladých přírůstků. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje teplotu půdy a omezuje plevel. Pěstování v nádobě vyžaduje odtokové otvory, drenážní vrstvu a vzdušný substrát, v zimě je vhodná ochrana nádoby před promrznutím. Pylové šištice se objevují obvykle v dubnu až květnu, šišky dozrávají na podzim. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba do -40 °C, citlivější bývá kořenový bal v nádobě. Odolnost vůči suchu je střední až nižší, dlouhé přeschnutí vede k řídnutí koruny. Z chorob a škůdců se mohou objevit sypavky jehlic, hniloby kořenů při přemokření, svilušky a puklice. Doporučené rozestupy jsou přibližně 0,6–0,8 m u zakrslých kultivarů a 1,5–3 m u větších forem podle cílové šířky.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026