Smrk sivý 'Honeymoon' Picea glauca 'Honeymoon'

Detailní popis produktu

Smrk sivý 'Honeymoon' - kultivar s kuželovitým a hustým habitem. Růst je kompaktní. Druh ze severní Ameriky, ceněný pro vysokou mrazuvzdornost a jemné jehličí. Kultivar ‚Honeymoon‘ patří mezi zakrslé, úzce kuželovité formy. V 10 letech dosahuje přibližně 0,8–1 m výšky a okolo 0,4 m šířky a drží pravidelný tvar bez řezu. Na jaře, obvykle v dubnu až květnu, raší nové jehlice sytě žlutě a místy s oranžovým nádechem. Během sezony vyzrávají do zelené, koruna tak přirozeně střídá odstíny. Květy jsou nenápadné. jednodomé samčí i samičí šištice se zakládají na jaře, opylení probíhá větrem. Drobné šišky dozrávají na podzim a mají převážně okrasný význam. Dřevina je vhodná jako solitéra do předzahrádky, do úzkých záhonů podél cest i do nádob, kde žluté rašení zvýrazní tmavé pozadí z kamene či dřeva. Vzhledem ke své kompaktní velikosti a krásné barvě je perfektní pro výsadbu na terasách, balkonech nebo v okrasných záhonech.

Smrk sivý známý také jako smrk bělokorý, je jehličnatý strom původem ze severní Ameriky, oblíbený pro svou odolnost a dekorativní vzhled. Dorůstá výšky 15 až 30 metrů a má kuželovitou, pravidelnou korunu. Jehlice jsou krátké, měkké a světle až stříbřitě zelené barvy, což mu dává typický „sivý“ odstín, po němž je pojmenován. Smrk sivý je velmi mrazuvzdorný a snáší i chladnější podnebí, zároveň je poměrně nenáročný na půdní podmínky, preferuje však dobře propustné, mírně kyselé až neutrální půdy. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a je vhodný do větších zahrad, parků nebo jako součást lesních výsadeb. Díky své robustnosti a pěknému zbarvení je také často využíván jako vánoční stromek.

Pěstování: Prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, nejlépe v závětří a v místě s vyrovnaným mikroklimatem, protože zimní vítr a jarní slunce mohou způsobit fyziologické sucho a hnědnutí jehlic. Půda vyhovuje humózní, propustná a stále mírně vlhká, s dobrou drenáží a bez dlouhodobého zamokření, doporučené pH je přibližně 5,0–6,8. Výsadba se provádí od března do listopadu mimo období mrazů, nejspolehlivější bývá jaro a časný podzim. Zálivka je důležitá v prvních 2–3 letech po výsadbě, při letních vedrech a u rostlin v nádobě, kde kořenový bal rychleji vysychá. Hnojení se provádí na jaře pomalu rozpustným hnojivem pro jehličnany, přehnojení dusíkem zvyšuje citlivost k mrazu. Řez se většinou nevyžaduje, odstraňují se jen suché nebo tvar narušující výhony, ideálně v květnu až červnu do mladých přírůstků. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje teplotu půdy a omezuje plevel. Pěstování v nádobě vyžaduje odtokové otvory, drenážní vrstvu a vzdušný substrát, v zimě je vhodná ochrana nádoby před promrznutím. Pylové šištice se objevují obvykle v dubnu až květnu, šišky dozrávají na podzim. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se uvádí zhruba do -40 °C, citlivější bývá kořenový bal v nádobě. Odolnost vůči suchu je střední až nižší, dlouhé přeschnutí vede k řídnutí koruny. Z chorob a škůdců se mohou objevit sypavky jehlic, hniloby kořenů při přemokření, svilušky a puklice. Doporučené rozestupy jsou přibližně 0,6–0,8 m u zakrslých kultivarů a 1,5–3 m u větších forem podle cílové šířky.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026