Smrk východní 'Eddie Rezek'

Detailní popis produktu

Smrk východní 'Eddie Rezek' - kultivar pochází z horských lesů Kavkazu a severovýchodního Turecka, kde roste na středně vlhkých svazích i v chladnějších údolích. Kultivar 'Eddie Rezek' vznikl jako výběr z čarověníku nalezeného sběratelem Edem Rezekem ve státě New York a do oběhu se dostal před rokem 2005. Rostlina se množí roubováním, aby si udržela zakrslý charakter. Vytváří velmi husté větvení a zpočátku pravidelně kulovitý až lehce zploštělý polštář, později může naznačit krátký terminál. Roční přírůstek se obvykle pohybuje kolem 2–5 cm, takže v 10 letech mívá přibližně 0,4–0,5 m na výšku i šířku a v dospělosti se často drží kolem 0,5 m. Jehlice jsou mimořádně krátké, tmavě zelené a lesklé, na koncích jen lehce pichlavé, na jaře se objevují světleji zelené letorosty. Kvetení probíhá v květnu, šišky 5–9 cm se u zakrslých kultivarů tvoří jen výjimečně. Využití nachází ve skalkách, vřesovištích, malých zahradách i v nádobách, kde působí jako stálezelený, kompaktní akcent. V kombinacích se dobře pojí s vřesy, zakrslými borovicemi, azalkami a okrasnými travami, kde tmavé jehličí zvýrazňuje světlejší kamenný mulč. Díky hustotě výhonů se uplatňuje i v tvarovaných výsadbách typu niwaki nebo jako pomalu rostoucí základ pro bonsaj.

Smrk východní  dorůstá do výšky 25 m, má široce kuželovitou, až k zemi sahající korunu a špičatý výrazný vrchol. Větve tmavě zelené koruny rostou v přeslenech av mládí šikmo odstávají od kmene. Jehlice má dlouhé 5-10 mm a široké 1 mm, čtyřhranné, lesklé, tmavě zelené s jednou až čtyřmi řadami bělavých průduchů a jsou hustě nahloučené se svrchní strany větévky, kterou hustě překrývají. Samčí šištice jsou válcovité, tmavě červené, 1-2 cm dlouhé a vyrůstají v úžlabí horních jehlic na starších větvičkách. Samičí jsou zprvu tmavě červené a později purpurově fialové, dlouhé až 3 cm, většinou vzpřímené a po opylení svěšené, vyrůstají na konci letorostů. Smrk východní snese velké zastínění, suché stanoviště, horké léto a je běžně odolný proti mrazu do -30 °C, dobře roste i sevřených lesních porostech, na pH a kvalitu půdy není náročný. Ačkoli v jeho domovině jsou časté a pravidelné srážky, bez problémů se přizpůsobuje i sušším podmínkám dnešních stanovišť. V domovině roste na horní hranici lesa. Je pouze středně tolerantní ke znečištění městského prostředí a nesnáší zasolení půdy.

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 25.11.2025