Smrk ztepilý 'Loreley' Picea abies 'Loreley'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Loreley' - evropský jehličnan horských a podhorských lesů, u kultivaru 'Loreley' však dostává zcela zahradní, převislou podobu. Jde o pomalu rostoucí selekci z okruhu zakrslých forem, uváděnou jako mutace kultivaru 'Nidiformis', do zahradnické praxe zavedenou v Boskoopu v Nizozemsku školkou Grootendorst kolem roku 1975. Rostlina se obvykle roubuje na kmínek nebo se jeden výhon vyvazuje k opoře, takže výsledná výška je proměnlivá. Bez vedení vytváří nízký, plazivý polštář s větvemi směřujícími k zemi, při vyvázání vzniká úzký, převislý stromek s nepravidelně křivolakým kmenem. V dospělosti mívá přibližně 1–4 m výšky a 1,2–1,8 m šířky. Jehlice jsou jemné, většinou 10–16 mm dlouhé, sytě zelené a na hustých větévkách tvoří kompaktní, celoročně stálou texturu. Kvetení je nenápadné, pyl se uvolňuje na jaře, později se mohou objevit převislé šišky typické pro smrk, obvykle 10–15 cm dlouhé. V kompozici se 'Loreley' uplatní jako solitéra u vstupu, jako kaskáda přes kámen, zídku či okraj vyvýšeného záhonu a dobře ladí s travinami, vřesy a nízkými suchomilnými trvalkami, kde zvýrazní svislou i převislou linii.

Smrk ztepilý je jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 18.2. 2026