Smrk ztepilý 'Roseospicata'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Roseospicata' - horský jehličnan, který v přírodě vytváří chladnější a vlhčí smrčiny od severní Evropy přes Alpy a Karpaty až po Balkán. Kultivar 'Roseospicata' patří k zahradním výběrům ceněným pro barevné jarní rašení. Na přelomu dubna a května se konce mladých výhonů vybarvují do růžové až růžově krémové, efekt bývá nejvýraznější zhruba 10–14 dní, poté během několika týdnů přechází do zelené. Starší jehlice zůstávají tmavě zelené, krátké, čtyřhranné, přibližně 1–2 cm dlouhé a na konci jemně pichlavé. Habitus bývá pravidelně kuželovitý, s hustými přesleny větví, přitom se růst hodnotí jako pomalejší než u běžného smrku. Roční přírůstky se v praxi často pohybují zhruba 10–30 cm, ve výživné a vlhčí půdě i více. V zahradě se nejčastěji počítá s výškou kolem 4–8 m a šířkou 2–3 m, v 10 letech často zhruba 1,2–2,7 m × 0,7–1 m podle podmínek. U starších rostlin se mohou tvořit převislé šišky dlouhé přibližně 10–15 cm, které na podzim dozrávají do hnědých tónů. V kompozicích funguje jako jarní akcent mezi stálezelenými dřevinami, pěkně navazuje na vřesy, vřesovce, borůvky a rododendrony, případně na okrasné trávy a štěrkový mulč, který zvýrazní barvu přírůstků. V porovnání s kultivary s červeným rašením působí odstín měkčeji, spíše do růžova než do vínova.

Smrk ztepilý  - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 16.1.2026