Smrk ztepilý 'Weeping Blue' Picea abies 'Weeping Blue'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Weeping Blue' - evropský horský jehličnan, který v přírodě vytváří chladnější a vlhčí smrčiny od severní Evropy přes Alpy a Karpaty. Kultivar 'Weeping Blue' vznikl jako semenáčový výběr v školkách Iseli v Oregonu v 80. letech 20. století a později byl zaveden do obchodu. V literatuře se objevuje i pod synonymem Picea abies 'Glauca Pendula'. Růst je převislý až plazivý - bez opory se výhony rozkládají po zemi, při vyvázání terminálu se vytváří úzký stromek s výraznou „sukní“ kaskádovitých větví. Jehlice jsou krátké, čtyřhranné, na konci jemně pichlavé, se studeným modrozeleným až šedomodrým tónem, který drží barvu i v zimě. Šišky se mohou objevit spíše u starších rostlin a jsou podlouhlé, převislé, dozrávající do hnědých odstínů. V zahradě se uplatňuje jako solitéra u vstupu, na svahu nebo u zídky, kde větve přirozeně splývají přes hranu. Dobře ladí s vřesy a vřesovci, okrasnými travinami, borůvkami a rododendrony, případně s kameny a štěrkovým mulčem, který zvýrazní modrý tón jehlic.

Smrk ztepilý  - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Nikol | Revize: 16.1.2026