Smrk ztepilý 'Inversa' Picea abies 'Inversa'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Inversa' - výrazný převislý kultivar smrku ztepilého, známý od 19. století. Vyznačuje se silně převislými větvemi, nepravidelnou siluetou a tmavě zeleným jehličím. Každý exemplář může postupně získat poněkud odlišný charakter, což z něj činí nápadnou solitérní dřevinu. Růst je pomalu až středně rychlý a výrazně převislý. Kultivar obvykle nevytváří pevně vzpřímený terminál, takže výsledná výška závisí především na způsobu zapěstování hlavního výhonu. Při vyvazování terminálu může v dospělosti dosahovat přibližně 5 až 8 m výšky a 1,5 až 2,5 m šířky, ve vysokém věku může být i vyšší. Bez vedení hlavního výhonu zůstává podstatně nižší a může se rozrůstat nepravidelně do stran. Větve jsou charakteristicky svěšené téměř svisle dolů a často těsně přiléhají ke kmeni. Spodní výhony mohou dosahovat až k zemi a vytvářet kolem kmene nepravidelnou splývavou masu. Koruna bývá úzká, nepravidelná a podle vedení terminálu může připomínat vysoký převislý sloup nebo zelenou kaskádu. Jehlice jsou tuhé, čtyřhranné, špičaté a přibližně 1–2,5 cm dlouhé. Mají sytě až tmavě zelenou barvu, kterou si rostlina zachovává během celého roku. Mladé jarní přírůstky jsou světlejší a postupně tmavnou. Na starších rostlinách se mohou vytvářet typické válcovité převislé šišky, zprvu zelené až načervenalé, při dozrávání světle až tmavě hnědé. Dosahují přibližně 10–15 cm délky a dozrávají během podzimu. Kůra je v mládí poměrně hladká a šedohnědá až červenohnědá, s věkem se mění na šupinatou až rozpukanou, šedohnědou borku. Kultivar je velmi dobře mrazuvzdorný, přibližně do −34 °C, a odpovídá tak odolnosti běžného smrku ztepilého.

Smrk ztepilý je jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Kamila | Revize: 8. 9. 2026