Smrk ztepilý 'Wild Strawberry'

Detailní popis produktu

Smrk ztepilý 'Wild Strawberry' - zakrslý kultivar evropského smrku ztepilého, druhu přirozeně rozšířeného v chladnějších a vlhčích oblastech střední a severní Evropy. V zahradách vyniká kompaktním, ploše kulovitým až nízce polštářovitým habitem, který se s věkem jen pozvolna rozšiřuje do stran. Větvičky jsou hustě nahloučené a nesou krátké, jemné jehlice s měkčím dojmem než u mnoha jiných smrků. Jehlice raší ve světle zelených tónech a během sezóny přecházejí do sytější zeleně, takže rostlina dobře navazuje na barvy vřesů, borůvek i travin. Na jaře se na koncích mladých výhonů mohou objevit drobné růžové šištice, které připomínají lesní jahody a dodají rostlině výrazný sezónní akcent. V 10 letech dosahuje přibližně 0,4 m výšky a 0,5 m šířky, v dospělosti obvykle 0,6–0,8 m × 0,7–0,9 m. Hodí se do skalek, vřesovišť, do předzahrádek i do nádob na terasu, kde vynikne jemná textura jehlic a pravidelná silueta. V kompozici působí přirozeně vedle kamenů, štěrkových mulčů a nízkých trvalek, například s rozchodníky, mateřídouškami nebo zakrslými borovicemi. Její kompaktní tvar a atraktivní zbarvení ji činí ideální pro ozdobu menších prostor.

Smrk ztepilý  - jehličnatý strom, s kuželovitým habitem. Ve volné přírodě dokáže dorůst až do 50m výšky. V zahradních podmínkách standardně dorůstá do výšky 25m a šířky 7m. Kůra je v mládí hladká, hnědé barvy, v průběhu stárnutí je více šupinatá, rozpukaná, spíše šedo-hnědé barvy. Větve stromu vyrůstají v přeslenech. Samotné jehlice jsou tmavší, zelené barvy, na koncích zašpičatělé. Šišky jsou podlouhlé, nejprve rostou vzpřímeně, později se sklánějí směrem dolů. Žlutou barvu mají samčí šišky, načervenalé jsou samičí. 

Pěstování: Preferuje plně osluněné stanoviště, které podporuje intenzivní vybarvení jarních přírůstků a kompaktní růst koruny. Půda má být úrodná, středně těžká až hlinitopísčitá, dobře propustná a trvale mírně vlhká, nikoli však dlouhodobě přemokřená. Nejlépe vyhovují půdy s kyselou až mírně kyselou reakcí, přibližně v rozmezí pH 5–6,5, do výsadbové jámy se proto často přidává rašelina nebo jehličnatá hrabanka. Kolem kořenového balu je vhodné vytvořit mulč z kůry, který omezuje kolísání teploty a vysychání půdy, zároveň chrání mělký kořenový systém. Rostliny v kontejneru se vysazují od března do října, v teplých a suchých obdobích prospívá pravidelná zálivka, zejména v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Po zakořenění snáší smrk přechodné sucho, dlouhodobé přísušky však vedou k zasychání konců výhonů, obzvláště v městském prostředí. Mrazuvzdornost kultivaru se pohybuje přibližně do –26 °C, v běžných zimách v nížinách a pahorkatinách nepřináší zimní ochrana potíže, mladé rostliny v nádobách však lépe přezimují v závětří nebo po zapuštění nádoby do půdy. Hnojení je střídmé, na jaře postačí jednorázová dávka hnojiva pro okrasné jehličnany, která podpoří rovnoměrný růst bez přehnaného prodlužování výhonů. Řez se omezuje na odstranění suchých, namrzlých či poškozených větví, zásadní tvarování není nutné. Z chorob se v nevhodných podmínkách mohou objevit houbové skvrnitosti jehličí a ze škůdců zejména svilušky či mšice, jejich výskyt výrazně omezí vzdušné stanoviště, vyrovnaná vlhkost a nepřehnojování dusíkem. Při skupinové výsadbě se doporučuje rozestup alespoň 2,5–3 m mezi jednotlivými rostlinami nebo většími dřevinami, aby měl kultivar dostatek prostoru pro rozvinutí plného tvaru a barvy.

Autor: Kristýna| Revize: 16.1.2026