Stewartie kaméliovitá Stewartia pseudocamellia

Detailní popis produktu

Stewartie kaméliovitá - opadavý strom či mohutný keř z čeledi čajovníkovitých (Theaceae), původem z horských lesů Japonska a Koreje. Vyniká pomalejším růstem a dlouhověkostí, proto se často volí jako solitérní dřevina s celoročním efektem. V zahradách v ČR dorůstá obvykle 6–10 m na výšku a 4–8 m do šířky, při vícekmenném vedení může působit jako velký keř kolem 4–6 m. Koruna bývá v mládí užší a pyramidální, později se zaoblí do široce vejčitého tvaru. Nejvýraznějším znakem je hladká borka odlupující se v tenkých plátech, které odhalují mozaiku šedých, krémových, skořicových až purpurově hnědých tónů a v zimě nahrazují květy jako hlavní okrasný prvek. Listy jsou vejčité, jemně pilovité, 6–10 cm dlouhé, v létě sytě zelené, na podzim se mění do žluté, oranžové a karmínové. V červnu až srpnu se na koncích výhonů objevují jednotlivé miskovité květy 6–8 cm, bílé, s nápadnými žlutooranžovými prašníky, připomínající jednoduché květy kamélií. Květy se otevírají postupně, takže dojem kvetení přetrvává několik týdnů. Rostlina se dobře kombinuje s rododendrony, azalkami, pierisy a japonskými javory, kde se přirozeně potkává podobná půdní reakce i měkčí světlo.

Pěstování: Pro pěstování stewartie se osvědčuje chráněné stanoviště bez studených a vysušujících větrů, ideálně v lehkém polostínu nebo na slunci s dostatkem půdní vláhy. Půda vyhovuje humózní, propustná a trvale mírně vlhká, s pH přibližně 5,0–6,5. V těžších půdách bývá důležitá drenáž, v lehkých půdách vyšší podíl kompostu a mulč, který snižuje výpar. Výsadba se provádí od března do května nebo v září až říjnu, kořenový bal se udržuje rovnoměrně vlhký zejména v prvních dvou letech, kdy se strom teprve zakořeňuje, a delší přísušek se může projevit zasycháním okrajů listů. Řez se obvykle omezuje na odstranění suchých či křížících se větví, tvarování není nutné. Přihnojení na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro kyselomilné dřeviny podporuje vyzrávání pletiv, na konci léta se už dusík nepřidává. Vyzrálé rostliny bývají mrazuvzdorné přibližně do −20 až −25 °C, mladé výsadby mohou v otevřených polohách namrzat a citlivě reagují na pozdní jarní mrazíky. Jako prevence se používá mulč a volba mikroklimatu u stěn či v závětří. V dlouhodobě přemokřených půdách se zvyšuje riziko houbových chorob kořenů, místy se uvádí i citlivost k václavce, proto je důležitá dobrá drenáž. Rozestup pro solitéru se volí alespoň 4–6 m podle očekávané šířky koruny.

Autor: Kristýna | Revize: 17.02.2026