Tis červený 'David' Taxus baccata 'David'

Detailní popis produktu

Tis červený 'David' - stálezelený kultivar tisu červeného vyšlechtěný pro úzký sloupovitý habitus a světlejší vybarvení jehlic, v zahradách se uvádí od konce 80. let 20. století. Základní druh Taxus baccata pochází z Evropy a západní Asie a přirozeně roste jako podrostová dřevina v polostínu až stínu, což se odráží i v dobré snášenlivosti zastínění. 'David' tvoří husté, přísně vzpřímené větvení s mírně uvolněnou špičkou. Jehlice jsou ploché, tmavě zelené se širokým zlatožlutým lemem, v horních partiích bývá žlutý tón nápadnější, zejména na plném slunci. Růst je pomalý, roční přírůstky se často pohybují okolo 10–20 cm, a proto se kultivar dobře uplatní i v menších zahradách. V dospělosti se obvykle pohybuje kolem 2,5–4 m na výšku a 0,5–1 m do šířky podle stanoviště a řezu. Květy jsou nenápadné, na jaře se objevují drobné pylové šištice. Jako samčí kultivar netvoří červené míšky a tím ani typické „bobule“, které bývají ozdobou samičích rostlin. V kompozici funguje jako architektonická svislice k okrasným travinám, levanduli, břečťanu nebo k listnáčům s jemnou texturou, kde vynikne kontrast žlutého okraje jehlic. Celá rostlina je jedovatá, zvláštní pozornost vyžadují semena, proto se umístění volí s ohledem na děti a zvířata.

Tis červený je jehličnatý strom známý svým elegantním vzhledem a trvanlivostí, patří mezi nejstarší a nejvíce trvanlivé stromy, které mohou dosáhnout vysokého věku - některé exempláře jsou známy svým věkem přesahujícím tisíc let. Tento stálezelený keř či strom má hustý a pomalu rostoucí charakter. Jeho tmavě zelené jehlice jsou krátké a měkké, vytvářející hustou korunu. Plody tisu jsou červené bobule, které jako jediné nejsou jedovaté, na rozdíl od celého keře. Pro ptáky jsou zdrojem potravy. Vyhovují mu humózní vlhké vápenité půdy, roste ale i na suchých a chudých slabě kyselých stanovištích na plně osluněném, ale i stinném místě. Tento strom dobře snáší stříhání a formování, což ho činí ideálním pro živé ploty a úpravy do různých tvarů. Je odolný vůči většině chorob a škůdců a je poměrně nenáročný na údržbu. Díky svému vzrůstu a vzhledu je Taxus baccata vhodný pro okrasné výsadby, ale také jako živý plot, zahradní solitér nebo do tradičních zahradních úprav. 

Pěstování:  Nejlépe prospívá na plném slunci, snese i světlý polostín, v teplých a větrných polohách se osvědčuje závětří a rovnoměrná půdní vlhkost. Vyhovuje čerstvá až mokrá, humózní půda, dobře roste i v těžších jílech a snáší krátkodobé zaplavení, naopak na dlouhodobě suchých místech ztrácí vitalitu a jehlice mohou předčasně hnědnout. Doporučené pH je přibližně 5,0–7,0, na výrazně vápenitých půdách nad cca pH 7,5 se může objevit chloróza. Výsadba z kontejnerů je vhodná po celou vegetační sezónu od března do listopadu, mimo období zmrzlé půdy. Po výsadbě je důležitá pravidelná zálivka, zejména v teplém období a při větru, a to po dobu alespoň první 2–3 sezóny, aby kořenový bal neprosychal. Hnojení bývá střídmé, na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem. Řez se zpravidla omezuje na předjarní odstranění suchých a křížících se větví, případně na výchovné vyvětvení kmene. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a tlumí výkyvy teplot v kořenové zóně, u mladých stromů pomáhá i proti zimnímu vysychání. V nádobě se pěstují spíše mladé rostliny, nutná je drenážní vrstva a zimní ochrana kořenového balu proti promrznutí. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně -23 až -30 °C, mladé výsadby bývají citlivější na promrznutí kořenů. Doporučené rozestupy jsou obvykle 6–10 m, u menších kultivarů 3–5 m. Z chorob se může vyskytnout václavka a hniloby kořenů při dlouhodobém zamokření bez kyslíku, ze škůdců mšice a svilušky v suchém létě či housenky defoliátorů. Vyrovnaná zálivka, vzdušná koruna a nepřehnojený substrát obvykle riziko snižují.

Autor: Nikol | Revize: 16.2. 2026