Tis prostřední 'Hicksii'

Detailní popis produktu

Tis prostřední 'Hicksii' - patří mezi prověřené kultivary mezidruhového hybridu, který vznikl na počátku 20. století křížením tisu červeného (Taxus baccata) a tisu japonského (Taxus cuspidata). Kultivar byl rozšířen v USA ve školce Hicks Nurseries a pěstuje se jako úzce sloupovitý, hustě větvený stálezelený keř s krátkými, lesklými jehlicemi. V běžných zahradních podmínkách dorůstá zpravidla 2–5 m a mívá 1–2 m na šířku, při dlouhodobém tvarování zůstává užší. Na jaře, obvykle v březnu a dubnu, se objevují nenápadné žlutavé samčí šištice nebo drobné samičí květy podle pohlaví klonu. U samičích rostlin dozrávají od srpna do října červené míšky, které kontrastují s tmavě zeleným olistěním. Jehlice a semena jsou jedovaté, proto se rostliny obvykle umisťují mimo dětské kouty. 'Hicksii' se uplatní jako formální živý plot, svislý akcent v úzkých výsadbách nebo jako tvarovaný kužel v nádobě a obvykle dobře snáší městské prostředí a při řezu drží čistou linii. V kompozici dobře doplňuje okrasné trávy, kapradiny a keře s podzimním zbarvením.

Tis prostřední - kříženec mezi tisem červeným (Taxus baccata) a severoamerickým tisem krátkolistým (Taxus cuspidata). Tento mezidruhový hybrid kombinuje přednosti obou rodičů – má výbornou odolnost vůči mrazu, kompaktní růst, husté větvení a dobře se tvaruje. Tvar a vzrůst se může lišit podle konkrétní odrůdy – existují nízké, poléhavé i vzpřímené kultivary. Obecně však tis prostřední roste pomaleji, hustě a je přirozeně dobře formovaný. Jehlice jsou tmavě zelené, lesklé, kratší než u běžného tisu červeného a často mírně zašpičatělé. Nejčastěji se využívá pro tvarované živé ploty, nižší stěny, lemy nebo jako solitérní dřevina. Výborně se hodí i do nádob a formálních výsadeb. Všechny části rostliny kromě míšku jsou jedovaté – jako u všech tisů.

Pěstování: Stanoviště vyhovuje od slunce po stín, v zimě se osvědčuje závětří a místo bez dlouhého zimního úpalu, který podporuje vysychání jehlic. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní, mírně vlhká a propustná, v těžkých jílech pomáhá drenáž nebo vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 5,5–7,5, dlouhodobé zamokření zvyšuje riziko kořenových hnilob. Kontejnerované rostliny se vysazují po celou sezónu zhruba od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, při teplém období je důležitá pravidelná zálivka, aby kořenový bal neprosychal, zejména v prvních 1–2 letech po výsadbě. Po zakořenění snáší krátkodobé sucho, delší přísušky však zpomalují růst. Hnojení se volí střídmé, obvykle na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro jehličnany. Řez se provádí nejčastěji od konce května do července, případně ještě v srpnu, tis dobře obrůstá i ze staršího dřeva. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje vláhu a teplotu půdy. Pěstování v nádobě je možné ve větších objemech s propustným substrátem a drenáží, v zimě je důležitá izolace nádoby proti promrznutí kořenů. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně -29 až -34 °C, mladé výsadby a rostliny v nádobě jsou citlivější. Pro živé ploty se používá spon přibližně 40–60 cm, u vyšších clon 60–80 cm, u solitér se ponechává odstup zhruba 1,5–3 m. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a puklice při suchu, z chorob kořenové hniloby při přemokření.

Autor: Kristýna | Revize: 05.01. 2026