Tis prostřední 'Hillii'

Detailní popis produktu

Tis prostřední 'Hillii' - atraktivní  stálezelený kultivar hybridního tisu, vzniklého křížením tisu červeného (Taxus baccata) a tisu japonského (Taxus cuspidata). Výběr 'Hillii' pochází z USA a do sortimentu se dostal ze školky D. Hill Nursery v Illinois. V zahradách vytváří hustě větvený keř s pravidelně vzpřímeným habitem, který je v mládí sloupovitý a s věkem se mírně rozšiřuje. Jehlice jsou měkké, lesklé, tmavě zelené, na podzim a v zimě mohou přecházet do olivově až žlutozelených tónů. V našich podmínkách dorůstá okolo 2–3,5 m a 0,8–1,5 m na šířku podle řezu, při volném růstu může být širší. Přírůstky jsou okolo 15–25 cm za rok. Na jaře v březnu a dubnu nese nenápadné žlutavé samčí šištice a jako samčí kultivar obvykle netvoří plody, což je výhodné u výsadeb v blízkosti chodníků. Rostlina je jedovatá, zejména jehlice a semena klonů. 'Hillii' se používá pro živé ploty, clony, tvarované koule a kužely i jako stín snášející kostra výsadby. Je výbornou volbou pro ty, kteří hledají odolnou, kompaktní a krásně rostoucí rostlinu pro různé zahradní aplikace.

Tis prostřední - kříženec mezi tisem červeným (Taxus baccata) a severoamerickým tisem krátkolistým (Taxus cuspidata). Tento mezidruhový hybrid kombinuje přednosti obou rodičů – má výbornou odolnost vůči mrazu, kompaktní růst, husté větvení a dobře se tvaruje. Tvar a vzrůst se může lišit podle konkrétní odrůdy – existují nízké, poléhavé i vzpřímené kultivary. Obecně však tis prostřední roste pomaleji, hustě a je přirozeně dobře formovaný. Jehlice jsou tmavě zelené, lesklé, kratší než u běžného tisu červeného a často mírně zašpičatělé. Nejčastěji se využívá pro tvarované živé ploty, nižší stěny, lemy nebo jako solitérní dřevina. Výborně se hodí i do nádob a formálních výsadeb. Všechny části rostliny kromě míšku jsou jedovaté – jako u všech tisů.

Pěstování: Stanoviště vyhovuje od slunce po stín, v zimě se osvědčuje závětří a místo bez dlouhého zimního úpalu, který podporuje vysychání jehlic. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní, mírně vlhká a propustná, v těžkých jílech pomáhá drenáž nebo vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 5,5–7,5, dlouhodobé zamokření zvyšuje riziko kořenových hnilob. Kontejnerované rostliny se vysazují po celou sezónu zhruba od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, při teplém období je důležitá pravidelná zálivka, aby kořenový bal neprosychal, zejména v prvních 1–2 letech po výsadbě. Po zakořenění snáší krátkodobé sucho, delší přísušky však zpomalují růst. Hnojení se volí střídmé, obvykle na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro jehličnany. Řez se provádí nejčastěji od konce května do července, případně ještě v srpnu, tis dobře obrůstá i ze staršího dřeva. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje vláhu a teplotu půdy. Pěstování v nádobě je možné ve větších objemech s propustným substrátem a drenáží, v zimě je důležitá izolace nádoby proti promrznutí kořenů. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně -29 až -34 °C, mladé výsadby a rostliny v nádobě jsou citlivější. Pro živé ploty se používá spon přibližně 40–60 cm, u vyšších clon 60–80 cm, u solitér se ponechává odstup zhruba 1,5–3 m. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a puklice při suchu, z chorob kořenové hniloby při přemokření.

Autor: Kristýna | Revize: 05.01. 2026