Tis prostřední 'Rising Star' Taxus media 'Rising Star'

Detailní popis produktu

Tis prostřední 'Rising Star' -  stálezelený kultivar tisu prostředního, tedy křížence Taxus baccata × Taxus cuspidata. Výběr vznikl v Nizozemsku a do oběhu jej uvedly De Buurte Kwekerijen. Rostlina tvoří hustý, úzce sloupovitý keř s ostřeji vzhůru směřujícími větvemi, který si udržuje pravidelný tvar i bez častého řezu. V dospělosti obvykle dorůstá 1,5–2 m a šířky 0,5–0,6 m. Jehlice jsou drobnější, tmavě zelené, lesklejší a vytvářejí kompaktní povrch, který působí upraveně po celý rok. Květy jsou nenápadné, objevují se brzy na jaře v březnu až dubnu. Kultivar je samčí, proto netvoří červené míšky, což je praktické u živých plotů v místech s dětmi a domácími zvířaty. Zároveň však platí, že jehlice i dřevo tisů jsou jedovaté. 'Rising Star' se uplatňuje jako úzký živý plot, zelená stěna do malých zahrad, svislý akcent u vstupu nebo stálezelený prvek do formálních kompozic s buxusem, cesmínami, okrasnými travinami a trvalkami. Ve srovnání s častými živoplotními kultivary 'Hicksii' a 'Hillii' bývá užší, s menším rozvolňováním do stran, a v běžné péči přirůstá zhruba 15–20 cm za rok, takže rychleji vytvoří kompaktní sloupek i v užším pásu půdy.

Tis prostřední - kříženec mezi tisem červeným (Taxus baccata) a severoamerickým tisem krátkolistým (Taxus cuspidata). Tento mezidruhový hybrid kombinuje přednosti obou rodičů – má výbornou odolnost vůči mrazu, kompaktní růst, husté větvení a dobře se tvaruje. Tvar a vzrůst se může lišit podle konkrétní odrůdy – existují nízké, poléhavé i vzpřímené kultivary. Obecně však tis prostřední roste pomaleji, hustě a je přirozeně dobře formovaný. Jehlice jsou tmavě zelené, lesklé, kratší než u běžného tisu červeného a často mírně zašpičatělé. Nejčastěji se využívá pro tvarované živé ploty, nižší stěny, lemy nebo jako solitérní dřevina. Výborně se hodí i do nádob a formálních výsadeb. Všechny části rostliny kromě míšku jsou jedovaté – jako u všech tisů.

Pěstování:  Stanoviště vyhovuje od slunce po stín, v zimě se osvědčuje závětří a místo bez dlouhého zimního úpalu, který podporuje vysychání jehlic. Půda bývá nejvhodnější hlubší, humózní, mírně vlhká a propustná, v těžkých jílech pomáhá drenáž nebo vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 5,5–7,5, dlouhodobé zamokření zvyšuje riziko kořenových hnilob. Kontejnerované rostliny se vysazují po celou sezónu zhruba od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, při teplém období je důležitá pravidelná zálivka, aby kořenový bal neprosychal, zejména v prvních 1–2 letech po výsadbě. Po zakořenění snáší krátkodobé sucho, delší přísušky však zpomalují růst. Hnojení se volí střídmé, obvykle na jaře kompostem nebo pomalu rozpustným hnojivem pro jehličnany. Řez se provádí nejčastěji od konce května do července, případně ještě v srpnu, tis dobře obrůstá i ze staršího dřeva. Mulč z kůry či štěpky stabilizuje vláhu a teplotu půdy. Pěstování v nádobě je možné ve větších objemech s propustným substrátem a drenáží, v zimě je důležitá izolace nádoby proti promrznutí kořenů. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se pohybuje přibližně -29 až -34 °C, mladé výsadby a rostliny v nádobě jsou citlivější. Pro živé ploty se používá spon přibližně 40–60 cm, u vyšších clon 60–80 cm, u solitér se ponechává odstup zhruba 1,5–3 m. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a puklice při suchu, z chorob kořenové hniloby při přemokření.

Autor: Nikol | Revize: 17.2. 2026