Tupela lesní

Detailní popis produktu

Tupela lesní - opadavý strom původem z východní části Severní Ameriky, kde roste na okrajích mokřadů, v lužních lesích i na vlhčích svazích s kyselou, humózní půdou. V našich podmínkách vytváří pravidelnou, nejprve užší a později široce oválnou korunu, obvykle 8–15 m vysokou a 5–9 m širokou, ve volné krajině může dorůstat více. Mladé výhony bývají na jaře lehce načervenalé a rašící listy mívají bronzový nádech. Listy jsou jednoduché, eliptické až obvejčité, 5–12 cm dlouhé, v létě leskle zelené a na podzim se vybarvují do červených, vínových a oranžových tónů, často i na jednom stromě současně. Květy jsou drobné, nenápadně zelenavé a objevují se po olistění v květnu až červnu. Druh je většinou dvoudomý, takže modročerné peckovice 0,8–1,2 cm se tvoří především na samičích rostlinách po opylení, obvykle od září, a v zahradě jsou cenné jako potrava pro ptactvo. Pro tvorbu plodů je vhodné mít v dosahu i samčí rostlinu, jinak se pěstuje hlavně pro listový efekt. V kompozicích vyniká jako solitéra nad podsadbou kapradin, bohyšek, ostřic a jarních cibulovin, u jezírka nebo v raingardenu přidává přirozený charakter. Výrazně působí i v kontrastu s tmavými jehličnany, kde podzimní barvy získají hloubku, a s břízami či olšemi na vlhčích místech.

Pěstování: Pro pěstování je nejvhodnější slunné stanoviště až lehký polostín v závětří, s rovnoměrně vlhkou půdou. Vyhovují hlinitopísčité až hlinité substráty s dostatkem humusu a drenáží, dlouhodobě však snáší i vyšší hladinu vláhy a krátkodobé zamokření. Doporučené pH se pohybuje přibližně mezi 4,5 a 6,5, na vápenitých půdách bývá růst slabší a podzimní vybarvení méně výrazné, proto se často volí přídavek rašeliny či listovky do výsadbové jámy. Výsadba se provádí od března do listopadu, u stromů s výraznějším kůlovým kořenem bývá v ČR jistější jarní termín a důsledná zálivka v prvních dvou sezonách, zvláště v suchém létě. Vhodné je mulčování listovkou nebo kůrou, které udržuje vláhu, omezuje přehřívání půdy a postupně okyseluje povrch. Hnojení se omezuje na mírné dávky na jaře, řez se doporučuje jen minimální, nejlépe koncem zimy odstraněním suchých či křížících se větví. Přesazování starších kusů bývá hůře snášeno, proto se přednostně volí mladé rostliny v kontejneru nebo menší baly. Mrazuvzdornost vyzrálých rostlin se v praxi uvádí zhruba -29 až -34 °C podle stanoviště a provenience. Možné jsou skvrnitosti listů v deštivých létech a výskyt červců, většinou bez zásadního oslabení. Pro solitérní výsadbu se ponechává prostor alespoň 5–7 m od dalších stromů, aby koruna mohla přirozeně dozrát.

Autor: Nikol | Revize: 15.12.2025