Turan vagus - Erigeron vagus

Detailní popis produktu

Turan vagus - drobná vytrvalá hvězdnicovitá rostlina, přirozeně rozšířená v horských oblastech západní Severní Ameriky, zejména ve vysokých polohách, kde krátké léto střídá dlouhá zima se sněhovou pokrývkou. V přírodě obsazuje štěrbinové půdy, sutě a větrné hřebeny s minimem humusu, často na mírně zásaditém podloží, a přežívá díky pevnému kořenovému systému a přitisklému habitu. V podmínkách skalky vytváří nízký, kompaktní polštářek z úzkých, šedozelených listů, obvykle 2–5 cm vysoký a 10–20 cm široký, s krátkými, hustě větvenými výhony. Listy jsou jemně chlupaté až drsné, což snižuje výpar a dává rostlině lehce stříbřitý tón. Květní stvoly bývají jen o málo vyšší než listy a nesou jednotlivé drobné úbory. V červnu až srpnu se otevírají bílé až světle růžové jazykovité květy kolem žlutého terče, takže rostlina působí jako miniaturní kopretina zasazená do kamene. V chladnějších polohách a na severních expozicích se kvetení posouvá spíše k pozdnímu létu, v teplejších zahradách začíná dříve. Kvetení je včelomilné a v alpinových kompozicích se dobře doplňuje s tařičkami, drabami, lomikameny či nízkými mateřídouškami. Díky kompaktnímu růstu se hodí i do koryt a nádob, kde vynikne kresba listů a jemná textura.

Pěstování: Uplatňuje plné slunce a vzdušné stanoviště s maximálně propustnou, minerální půdou. Nejlépe vyhovuje směs štěrku, písku a malé části humusu, pH přibližně 6,5–8,0, na těžkých půdách se používá vyvýšené alpinum nebo drenážní kapsa mezi kameny. Na povrch se často dává štěrkový přísyp, který udržuje krček suchý a omezuje znečištění listů. Zálivka se drží střídmá, po zakořenění snáší sucho lépe než přemokření, v nádobě se voda nenechává stát v misce. Hnojení se omezuje na minimální dávky, v příliš živné půdě se polštář rozvolňuje a hůře přezimuje. Rostliny se vysazují od března do října s důrazem na jarní a raně podzimní termín, aby stihly zakořenit před zimou. Rozestupy kolem 20–25 cm odpovídají zhruba 16–25 ks na m², ve spárách se sází jednotlivě do štěrkové kapsy. Rostlina je mrazuvzdorná, ale klíčové je suché zimní stanoviště, protože dlouhé vlhké období vede k uhnívání kořenového krčku. V nádobách se osvědčuje zimování pod přístřeškem, kde na substrát neprší, ale teplota klesá přirozeně pod bod mrazu. Porost se obvykle neřeže, pouze se na jaře odstraňují suché zbytky stvolů. Choroby a škůdci se objevují zřídka, problémem bývá spíše padání a hniloba při špatné drenáži.

Autor: Kristýna | Revize: 07.01. 2026