Vilín prostřední 'Westerstede'

Detailní popis produktu

Vilín prostřední 'Westerstede' - zahradní hybrid vilínu, vzniklý křížením druhů Hamamelis mollis a H. japonica. Kultivar byl vypěstován v Německu v 70. letech 20. století ve školkách Helmers v městečku Westerstede v Dolním Sasku a svůj název převzal právě po tomto místě. Jde o opadavý keř až malý strom (dle dostupné varianty) s široce vázovitým, rozkladitým habitem, který v dospělosti dosahuje přibližně 3-4 m výšky a 2,5-3 m šířky. Větve jsou vystoupavé, postupně se rozkládají do stran a vytvářejí miskovitý tvar, který dobře zapadá do předzahrádek i menších zahrad. Listy má široce vejčité, 8-12 cm dlouhé, v sezóně středně až tmavě zelené, na líci často mírně lesklé a na rubu jemně plstnaté. Na podzim přecházejí do žlutých až oranžových odstínů, někdy s červeným nádechem, takže poskytuje výrazný podzimní efekt. Hlavní ozdobou jsou květy objevující se na bezlistých větvích obvykle od února do března, v chladnějších letech i na přelomu března a dubna. Nesou čtyři úzké, stužkovitě zvlněné, korunní plátky světle až sytě žluté barvy, dlouhé okolo 3 cm, s vínově zbarveným kalichem. Květy bývají seskupeny v krátkých svazečcích podél větví, při mrazu se svinují a po oteplení znovu rozvíjejí. Vůně je v popisech uváděna rozdílně, většina pěstitelů ji hodnotí jako jemnou až slabou, vyniká při klidném přiblížení ke květům. 'Westerstede' patří mezi později kvetoucí vilíny, vhodně navazuje na rané kultivary a rozšiřuje dobu zimní podívané. V zahradní kompozici se uplatňuje jako solitéra v trávníku, v kombinaci se stálezelenými dřevinami, vřesy a vřesovci, jarními cibulovinami nebo nízkými azalkami, kde žluté květy a podzimní barvy listů vyniknou na tmavším pozadí.

Pěstování: Je vhodné chráněné stanoviště na plném slunci nebo lehký polostín, aby se podpořilo bohaté kvetení a syté podzimní barvy. Keř preferuje kyselou až neutrální, humózní, mírně vlhkou, ale propustnou půdu s pH kolem 5,0-6,5 bez trvalého zamokření, v těžších půdách prospívá zvýšený záhon s přídavkem rašeliny a kompostu a vrstva mulče, která omezuje výkyvy teplot i výparu. Sazenice se vysazují od března do května nebo na podzim od září do listopadu, s rozestupy kolem 2,5-3 m, aby měla rostlina prostor k plnému rozvinutí koruny. Zálivka bývá nejdůležitější v prvních letech po výsadbě a v delším letním suchu, kdy se volí hlubší, méně časté prolití, u starších jedinců je kořenový systém již odolnější. Hnojení se provádí střídmě, na jaře postačí vrstva dobře zetlelého kompostu nebo pomalu rozpustné hnojivo pro okrasné keře. Vilín snáší pouze lehký tvarovací řez ihned po odkvětu, odstraňují se především poškozené a křížící se větve, starší rostliny silnější zásah hůře regenerují. V našich podmínkách je keř mrazuvzdorný do -25 °C, mladé rostliny však ocení zimní mulč kořenového prostoru a závětří. Obecně jde o zdravý druh, který bývá málo napadán škůdci, v přemokřených půdách se mohou objevit houbové choroby kořenů či kůry, jimž předchází dobrá drenáž a vhodná volba stanoviště. Při vhodně zvoleném stanovišti a základní péči se vilín stává dlouhověkou dominantou zimní zahrady a spolehlivým zdrojem květů pro předjarní vazby.

Autor: Jana | Revize: 24.11. 2025