Vistárie vznešená 'Okoyama Fuji'

Detailní popis produktu

Vistárie vznešená 'Okyoama Fuji' - kultivar je vyhledáván pro své krásné časně letní, sytě až jemně levandulové květy se žlutým probarvením na pavéze, pro silnou, příjemnou vůni a kompaktnější architekturu hroznů. Květenství jsou převislá, obvykle dosahují výšky kolem 20–30 cm, jednotlivé květy se otevírají postupně od báze ke špičce, takže účinek trvá několik dnů. V našich podmínkách rozkvétá nejčastěji v květnu až červnu a kvete zpravidla současně s olistěním, což podtrhne sytost barev na čerstvě zeleném listu. Listy jsou lichozpeřené, 25–35 cm, na jaře světle až středně zelené a na podzim žloutnou. Výhony se u této vistárie obvykle ovíjejí proti směru hodinových ručiček. Habitus tvoří středně silně rostoucí liána, na pevné opoře dorůstá přibližně 4–8 m na výšku a 3–5 m do šířky podle způsobu vedení a řezu. Květy jsou lákadlem pro včely a čmeláky. Po odkvětu se vyvíjejí zelené, jemně plstnaté lusky se semeny. Všechny části rostliny jsou jedovaté. V zahradní kompozici se ‘Okoyama Fuji’ uplatní na pergolách, obloucích a slunných stěnách, kde kratší, hustší hrozny tvoří pravidelný závěs. Dobře se kombinuje s plaménky kvetoucími od léta, s růžemi jemných odstínů a s dřevinami s tmavozeleným či lesklým listem, které podpoří kontrast textur.

Pěstování: Vistárie potřebuje k růstu silnou oporu, počítejte s tím, že za pár let může dorůst 10-ti metrů. Sázíme na teplé a slunečné místo. První 2 až 3 roky věnujeme vistáriím zvláštní péči, pravidelně hnojíme a zaléváme, v polovině léta je důležité přihnojit hnojivem s draslíkem, aby pletiva na podzim vyzrála. Na zimu je vhodné v prvních letech rostlinu přikrýt chvojím. V krutých zimách může omrznout, ale obvykle opět obrazí. Před výsadbou ponoříme květináč s rostlinou do nádoby s vodou, dokud se důkladně nenasákne. Vykopeme jámu o rozměrech 40x40x40 cm, na dno dáme 10 cm vrstvu dobře rozloženého hnoje nebo kompostu a zasadíme. Sázíme o 1-2 cm hlouběji, než rostla původně. Zasaďte alespoň 30 cm od stěny nebo jiné rostliny. Řez: Vistárie vyžadují pravidelný řez, bez něj by začali kvést klidně až po 15 letech.  Při výsadbě zkrátíme hlavní výhon na 50-70 cm, postranní výhony sestřihneme na 3 pupeny. Během vegetace, když postranní jednoleté výhony dosáhnou 25 cm, zaštípneme je za 3. až 4. listem (kratší než 15 cm nezkracujeme). Hlavní letorost nezkracujeme. Když letorosty vyrostlé z bočních zkrácených jednoletých výhonů dosáhnou délky 25 cm, zaštípneme je za 5. až 6. listem, kratší necháváme. Letní řez opakujeme ještě dvakrát, když zaštípnuté výhony dosáhnou 15 až 20 cm. Hlavní letorost necháme růst! Druhý rok v předjaří, když nehrozí mrazy, seřízneme výhony vyrostlé v loňském roce za 5. až 6. pupenem, kratší větvičky neřežeme. Terminál neřežeme vůbec. Během vegetace, když postranní jednoleté výhony dosáhnou 25 cm, zaštípneme je za 3. až 4. listem. Toto opakujeme, pokud letorosty dosáhnou 25 cm. Hlavní letorost necháme růst. Třetí rok po vysazení by na postranních větvích měli být květní pupeny na dvouletém dřevě loňských výhonů. Když jsou prodlužující výhony dlouhé a silné, zkrátíme je v předjaří za 5. až 6. pupenem, všechny ostatní pod hlavním výhonem zkrátíme za 3. až 4. pupenem, kratší a slabší výhony, které rostou šikmo a vodorovně, necháme, na těchto větévkách se tvoří květní pupeny. V létě opět zaštipujeme letorosty, které přesáhnou 25 cm. V dalších letech již obvykle vistárie řez nepotřebuje, zvýšená tvorba květonosných větviček oslabí růst. Když terminál přesáhne požadovanou výšku, vyvažte ho do vodorovné polohy. U starších rostlin již jen udržovacím řezem bráníme nežádoucímu růstu.    

Autor: Nikol | Revize: 13.11.2025