Zavinutka bradburiana - Monarda bradburiana
Kód: 134655.png?62ff4427)
.png?62ff4432)
.png?62ff443c)
.png?62ff4447)
Detailní popis produktu
Zavinutka bradburiana - severoamerická trvalka z čeledi hluchavkovitých, přirozeně rostoucí ve světlých lesích, na skalnatých svazích a prérijních lemech. V zahradě vytváří kompaktní, nevýběžkatý trs s pevnými stonky a protistojnými, vejčitě kopinatými listy, které jsou po promnutí výrazně aromatické. Listy zůstávají sytě zelené a dobře drží tvar, takže rostlina působí upraveně i mimo dobu kvetení. Od května do června se na vrcholech výhonů otevírají přesleny květů v růžových až růžově fialových tónech, často s nápadnými listeny. Nektar a pyl vyhledávají včely i čmeláci. Oproti vysokým zahradním zavinutkám bývá tento druh kompaktnější a v praxi také méně trpí padlím. V kompozici se uplatňuje v přírodně laděných záhonech i ve štěrkových výsadbách, kde se dobře kombinuje s třapatkami, šalvějemi, šantou, kavylem, sporýšem nebo s nízkými rozchodníky, které zvýrazní její jemný „pomponový“ květ. Květy vydrží několik dnů ve váze a listy voní i v suchých vazbách.
Pěstování: Roste nejlépe na plném slunci až v lehkém polostínu, v teplejších polohách obvykle s přínosem odpoledního přistínění. Stanoviště bývá vhodné vzdušné a teplé, bez mrazových kotlin, protože dlouho vlhké listy v bezvětří podporují padlí. Půda se osvědčuje humózní, živná a rovnoměrně vlhká, zároveň propustná s drenáží, pH přibližně 6,0–7,5. Rostliny se vysazují na jaře od března do května nebo na podzim v září a říjnu, u kontejnerovaných rostlin je možná výsadba po celou sezónu s přihlédnutím k zálivce v suchých měsících. Zálivka bývá pravidelná zejména v prvním roce, později rostlina snáší jen krátkodobé sucho a při delších periodách bez deště se udržuje mírně vlhký profil půdy. Hnojení se obvykle opírá o jarní kompost a lehkou dávku vyrovnaného hnojiva, vyšší přísun dusíku zvyšuje náchylnost k chorobám. Mulč z kompostu nebo listovky stabilizuje vláhu a chrání krček. Řez se provádí po zatažení natě, nejčastěji na konci zimy nebo brzy na jaře, kdy se suché lodyhy zkracují k zemi. Pěstování v nádobě je možné ve větším objemu substrátu s pravidelnou zálivkou, v zimě se chrání kořenový bal. Mrazuvzdornost vyzrálých trsů se zpravidla pohybuje kolem −25 °C, mladé výsadby profitují ze zimního mulče. Doporučené rozestupy činí 40–60 cm, tedy asi 3–5 rostlin na m². Mezi možné škůdce patří mšice a svilušky, z chorob zejména padlí, prevence spočívá ve vzdušném sponu a zálivce ke kořenům.
Autor: Nikol | Revize: 30.1. 2026
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.