Zerav východní 'Aurea Nana Variegata'

Detailní popis produktu

Zerav východní 'Aurea Nana Variegata' - syn. Thuja orientalis. Pochází z východní Asie, kde roste na kamenitých svazích a v suchých, slunných polohách. Kultivar 'Aurea Nana Variegata' navazuje na skupinu zakrslých forem typu 'Aurea Nana' a vyznačuje se pomalým růstem a zlatožlutě vybarvenými šupinami s nepravidelnou světlejší panašací. Větévky stojí v hustých, vějířovitých ploškách a vytvářejí vejčitý až široce kuželovitý keř. V zimě se barva často zklidňuje do bronzova. Na jaře, nejčastěji v březnu až dubnu, se objevují nenápadné pylové šištice, po nichž se mohou vyvinout drobné, vejčité šišky s nápadnými háčkovitými šupinami. V 10 letech mívá cca 0,5–0,8 m, roční přírůstek kolem 6 cm, bez řezu může časem dorůst až okolo 2,5 m. Díky stálé struktuře je vhodný jako nízký akcent do skalky, na okraj záhonu, do vřesoviště i do nádob. V kompozici dobře ladí s vřesy a vřesovci, nízkými borovicemi, okrasnými travinami a kamennými prvky, kde žluté olistění pracuje jako světelná odrazka i v zimních dnech. Proti rychle rostoucím tújím působí jemněji a nepřerůstá malé výsadby.

Zerav východní - jehličnan původem z východní Asie, který se v našich podmínkách pěstuje zejména jako okrasná dřevina. Tento druh se odlišuje od běžnějších tůjí svými většími, plochými, šupinatými jehlicemi a často i světlejší zelenou barvou. Dorůstá výšky kolem 5 až 15 metrů, má kuželovitou korunu, která je méně hustá než u zeravu obrovského, s větvemi uspořádanými do pravidelných pater. Jeho větvičky jsou pevné, často s mírně převislými konci. Díky svému výraznému vzhledu a odolnosti je zerav východní oblíbený zejména v okrasných výsadbách a krajinářství.

Pěstování: Nejspolehlivěji prosperuje na plném slunci, případně v lehkém polostínu, v závětří a mimo místa s ostrým zimním větrem. Půda se volí propustná, hlinitopísčitá až kamenitá, bez trvalého zamokření, s drenáží na těžších půdách. Vyhovuje mírně kyselé až neutrální prostředí, přibližně pH 6,0–7,5, a snáší i slabě vápenité podloží. Výsadba se v českých podmínkách provádí nejčastěji v březnu až dubnu a v září až říjnu, kontejnerované rostliny také od března do listopadu, pokud půda nepromrzá. Zálivka je důležitá hlavně v prvních dvou sezónách a v nádobách, později snáší krátkodobé sucho, avšak v horku reaguje na dlouhé přeschnutí zasycháním konců větviček. Přihnojení se osvědčuje na jaře pomalu rozpustnými hnojivy pro jehličnany, pozdní dusík po červenci zvyšuje riziko namrzání. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost a omezuje kolísání teplot. Řez se obvykle omezuje na lehké tvarování v dubnu nebo koncem června, zásahy do starého, neolistěného dřeva špatně obrůstají. V nádobě je vhodný mrazuvzdorný květináč, drenážní vrstva a zimní stínění proti jarnímu spálení. Vyzrálé rostliny v dobré kondici obvykle snášejí zhruba -23 až -25 °C, mladé výsadby jsou citlivější a v bezsněžných zimách se chrání především kořenový bal. Z chorob se objevuje hniloba kořenů při přemokření a odumírání větévek, ze škůdců svilušky a puklice při suchu a teple. Při solitérní výsadbě se ponechává přibližně 0,8–1,2 m, pro nízký živý lem zhruba 0,4–0,6 m, ve skupinách obvykle 1–2 rostliny na m² podle cílové velikosti.

Autor: Kristýna | Revize: 16.01. 2026