Zimolez kamčatský 'Bakczarskij Velikan'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Bakczarskij Velikan' - patří mezi velkoplodé odrůdy vyšlechtěné z odolných populací zimolezu pocházejících z chladných oblastí severovýchodní Asie. V našich podmínkách vytváří středně bujný, hustě větvený keř vysoký přibližně 1,5–2 m a široký 1,5–2 m. Habitus je mírně vystoupavý až polokulovitý, starší keře drží kompaktní tvar bez nutnosti silného řezu. Větve jsou obloukovitě vystoupavé, s šedohnědou kůrou, mladé výhony bývají zelené až lehce načervenalé. Listy jsou vstřícné, eliptické až vejčité, 3–6 cm dlouhé, na líci matně zelené, na rubu světlejší, takže keř působí svěže od jara do podzimu. Brzy na jaře, nejčastěji v dubnu, se v paždí listů objevují drobné žlutobílé, trubkovité květy po dvou. Kvetení bývá rané, květy snášejí kratší přechodné mrazíky a představují časný zdroj pylu a nektaru pro opylující hmyz. Plody jsou protáhle soudkovité až mírně zahnuté bobule temně modré barvy s výrazným ojíněním, délky obvykle 2–3 cm. Dužnina je šťavnatá, sladkokyselá, při plné zralosti s jemným tónem připomínajícím lesní borůvky, bez výrazné hořkosti. V našich podmínkách dozrávají bobule většinou na přelomu května a června, tedy o něco dříve než většina zahradních jahod, což přináší velmi ranou sklizeň ovoce. Plody drží poměrně pevně na větvích, opad bývá menší než u starších kultivarů, sklizeň se proto zvládá ručně nebo setřásáním na plachtu. V kuchyni se využívají k přímé konzumaci, do ovocných salátů, dezertů, džemů, kompotů, domácích sirupů i k mražení, kde si dobře udržují chuť i barvu. Bobule obsahují vitamin C, antokyanová barviva, vlákninu a minerální látky, a představují tak výživově zajímavé zpestření pestré stravy. Pro vyšší násadu a vyrovnanější plody se doporučuje pěstování více kultivarů zimolezu kamčatského s podobnou dobou kvetení, které se vzájemně opylují.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Nikol | Revize: 2.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského