Zimolez kamčatský 'Blue Moon'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Blue Moon' - patří mezi opadavé ovocné keře původem z chladných oblastí severovýchodní Asie a z dalších částí severní polokoule, kde roste na vlhčích okrajích boreálních lesů a v křovinách. Kultivar 'Blue Moon' vytváří nízký, hustý keř s výškou i šířkou přibližně 0,6–0,9 m a se šedozelenými, sametově působícími listy. Na jaře se na jednoletých výhonech objevují párové trubkovité květy v odstínech bílé až bledě žluté, se slabou sladkou vůní, které lákají včely a čmeláky. Plody dozrávají velmi brzy, obvykle od konce května do června. Jsou podlouhlé, tmavě modré až modrofialové, ojíněné, s chutí připomínající kombinaci malin a borůvek. V kuchyni se uplatňují čerstvé, do jogurtů, na koláče, do džemů i k zamražení. Modré zbarvení souvisí s obsahem antokyanů, běžně se uvádí také vitamin C a další polyfenoly. Výhodou oproti běžným zahradním borůvkám je širší tolerance půdní reakce a časná sklizeň. U zimolezů se obecně počítá s cizosprašností, proto se pro dobrou násadu pěstují alespoň dva různé kultivary se shodným termínem kvetení, například společně s 'Blue Velvet' nebo 'Blue Pacific'. Kultivar je velmi odolný vůči mrazům.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského