Zimolez kamčatský 'Atut'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Atut' - odrůda 'Atut' patří botanicky do komplexu druhu Lonicera caerulea. Kultivar 'Atut' vznikl v Polsku ve výzkumném ovocnářském středisku v Brzezné výběrem ze semen dovezených z Ruska. Tvoří opadavý, hustě větvený keř se vzpřímenými až lehce rozložitými výhony, v dospělosti obvykle 1,2–1,5 m vysoký a 1,8–2,0 m široký. Listy jsou vstřícné, eliptické, středně zelené. V březnu až dubnu se v úžlabí listů objevují nenápadné, žlutobílé až krémové květy v párech, bohaté na nektar a vyhledávané časnými opylovači. Plody dozrávají velmi brzy, nejčastěji na přelomu května a června. Jsou podlouhlé, tmavě modré s ojíněním, přibližně 2,5–3 cm dlouhé, se šťavnatou dužninou sladkokyselé chuti bez rušivé hořkosti. V kuchyni se uplatňují čerstvé i do koláčů, sirupů, džemů a do mražení. Pigmentace slupky ukazuje na přítomnost antokyanů, plody bývají ceněny i pro obsah vitaminu C a dalších polyfenolů. U dospělých keřů se v zahradních podmínkách sklízí 2–3 kg plodů, podle stáří, vláhových poměrů a opylení. Odrůda je cizosprašná a pro bohaté nasazení plodů vyžaduje vhodného opylovače - dobře ji opylují jiné odrůdy zimolezu kamčatského s obdobným termínem kvetení, například 'Wojtek', 'Honeybee' nebo 'Tundra'. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského