Zimolez kamčatský 'Blue Forest'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Blue Forest' - často označovaný jako kamčatská borůvka, je opadavý keř z rodu Lonicera. Kultivar 'Blue Forest' se v některých katalozích uvádí také pod jménem 'Magadan' a popisuje se jako později kvetoucí typ s nižším vzrůstem. V dospělosti vytváří hustý, rozložitý keř přibližně 1,0–1,5 m vysoký a 1,2–1,8 m široký. Listy jsou vstřícné, eliptické, středně zelené. Květy jsou drobné, krémové až žlutobílé, vyrůstají v párech a objevují se obvykle v dubnu až květnu, tedy o něco později než u raných odrůd. Plody dozrávají převážně v červnu. Bobule bývají podlouhlé až válcovité, tmavě modré s ojíněním, často 3–4 cm dlouhé, se šťavnatou, sladkokyselou chutí. Využití je univerzální od čerstvé konzumace přes pečení až po mražení, kde si plody zachovávají barvu. Tmavá slupka ukazuje na vysoký podíl antokyanů a dalších polyfenolů, běžně se uvádí také vitamin C. V zahradní kompozici se dobře kombinuje s rybízy, aronií a raně kvetoucími cibulovinami, které podporují jarní opylovače. Plody se hodí čerstvé, do smoothie i na marmelády a mražení. drůda je cizosprašná a pro bohaté nasazení plodů vyžaduje vhodného opylovače - dobře ji opylují jiné odrůdy zimolezu kamčatského s obdobným termínem kvetení, například 'Blue Pacific', 'Jugana' nebo 'Vostorg'. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského