Zimolez kamčatský 'Blue Velvet'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Blue Velvet' - opadavý keř z čeledi zimolezovité, pěstovaný pro jedlé modré plody dozrávající velmi brzy v sezoně. Kultivar 'Blue Velvet' je v zahradnické praxi často spojován s označením 'Kiev' a uvádí se jeho původ v botanické zahradě v Kyjevě, kde šlo o výběr z materiálu pocházejícího z ruského Dálného východu a ostrovních populací. Keř mívá kompaktní, široce rozložitý habitus, v dospělosti přibližně 1,0–1,2 m vysoký a 1,0–1,2 m široký, s šedozelenými listy s jemně sametovým povrchem. Výhony jsou bez trnů a keř netvoří kořenové výmladky, proto se snadno udržuje v okrasném i užitkovém záhonu. Brzy na jaře se objevují drobné nálevkovité květy bílé až krémové barvy, někdy slabě vonné, a jsou atraktivní pro opylovače. Plody jsou tmavě modré až fialové, často protáhle soudkovité nebo kapkovité, zhruba 2–3 cm dlouhé. Sklizeň v našich podmínkách obvykle spadá do konce května a června. Chuť bývá sladkokyselá, připomíná borůvky, plody se používají čerstvé, do koláčů, sirupů i k zamražení. Běžně se objevuje obsah vitaminu C a antokyanů, které patří mezi antioxidanty. Odrůda je cizosprašná a pro bohaté nasazení plodů vyžaduje vhodného opylovače - dobře ji opylují jiné odrůdy zimolezu kamčatského s obdobným termínem kvetení, například 'Zojka' nebo 'Blue Moon'. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského