Zimolez kamčatský 'Fialka'

Detailní popis produktu

Zimolez kamčatský 'Fialka' - opadavý jedlý keř původem z chladných oblastí severní Eurasie, kde roste na okrajích rašelinišť a v řídkých boreálních porostech. Kultivar 'Fialka' byl vyšlechtěn na Pavlovské experimentální stanici Všeruského institutu rostlinné výroby v Petrohradě a do pěstování byl uveden v roce 1995. Keř vytváří kompaktní, hustě větvenou korunu, v dospělosti obvykle 1,2–1,5 m vysokou a 1,0–1,3 m širokou. Listy jsou protistojné, celokrajné, na jaře svěže zelené a na podzim žloutnou. V březnu až dubnu se objevují párové, trubkovité, krémově žluté květy, které poskytují časný nektar pro čmeláky a včely. Plody dozrávají postupně, nejčastěji od poloviny května do června. Jsou podlouhlé, temně modré až modrofialové s ojíněním, s jemně sladkokyselou chutí připomínající borůvku s citrusovým tónem. Hodí se k přímé konzumaci, do koláčů, sirupů a džemů i k zamražení. Bobule jsou ceněny pro obsah vitaminu C a polyfenolů včetně antokyanů, které se v jídelníčku uplatňují jako běžné antioxidanty. Pro spolehlivé opylení se pěstují alespoň dva geneticky odlišné kultivary s podobným termínem kvetení, například Lonicera caerulea 'Morena', 'Nimfa', 'Wojtek' nebo 'Honeybee'.

Pěstování: Dlouhodobě snáší zimní teploty hluboko pod −30 °C a květy vydrží krátkodobé jarní mrazíky několik stupňů pod bodem mrazu, což umožňuje spolehlivou úrodu i v chladnějších oblastech. Nejlépe prospívá na plném slunci, kde vytváří nejvyšší násadu a dobře vybarvené plody. V lehkém polostínu roste také, sklizeň však bývá o něco menší. Stanoviště má být spíše chráněné, ale dobře provzdušněné, bez dlouhodobě zamokřené půdy. Půda je ideálně středně těžká až lehčí, hlinitá nebo hlinitopísčitá, dobře propustná, s vyšším obsahem humusu a mírně kyselou až neutrální reakcí v rozmezí pH přibližně 6–7. Nevhodné jsou těžké, utužené a trvale přemokřené půdy i extrémně kyselé substráty pro vřesovištní druhy. Rostliny se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim, sazenice v kontejneru lze vysazovat od jara do podzimu s důkladnou zálivkou po výsadbě. Doporučené rozestupy v zahradě jsou přibližně 1–1,5 m mezi keři a 2–3 m mezi řadami. V prvních letech se provádí jen lehký výchovný a zdravotní řez, kdy se odstraňují slabé, křížící se či poškozené výhony. Zhruba po 6–7 letech se začíná s postupným zmlazováním, při němž se každoročně vyřeže část nejstarších větví u báze a ponechají se mladší, plodnější výhony. Zálivka je důležitá hlavně v prvním roce po výsadbě a v delších obdobích sucha, jinak zimolez snáší krátká sucha poměrně dobře. Hnojení se řídí zásadami pro ovocné keře – na jaře je vhodné přidat kompost či pomalu rozpustné hnojivo, v létě se vyšší dávky dusíku omezují, aby dřevo stihlo vyzrát před zimou. Plocha pod keři se udržuje mulčovaná posekanou trávou, listím nebo štěpkou, což omezuje výpar a růst plevelů. Zimolez bývá obecně zdravý, jen výjimečně se objevují mšice nebo padlí; při dobré kondici porostu obvykle postačí šetrná, preventivně laděná péče. V kompozici se uplatní v jedlých smíšených výsadbách, v nižších volných plotech i jako solitér blízko posezení, kde lze pohodlně sklízet rané plody. Vzhledem k tomu, že na Sibiři je vegetační období krátké, zasychají listy už v průběhu července.

Autor: Kristýna | Revize: 19.12.2025

Více na: Návod na pěstování zimolezu kamčatského