Zmarlika kanadská 'Merlot' Cercis canadensis 'Merlot'

Detailní popis produktu

Zmarlika kanadská 'Merlot' -pochází z východu Severní Ameriky, kde roste jako podrostový strom na okrajích lesů a v řídkých doubravách. 'Merlot' je kultivar vyšlechtěný na North Carolina State University, autory Dennisem J. Wernerem a Laynem K. Snellingem. Vznikl křížením purpurovolisté zmarliky 'Forest Pansy' a teplomilnějšího druhu Cercis canadensis var. texensis 'Texas White' a byl uveden do praxe kolem roku 2009. Vytváří vícekmenný keř až malý strom s polokulovitou, spíše vzpřímenou korunou. Srdčité listy bývají 8–12 cm široké, při rašení leskle černofialové, v první polovině léta tmavě vínové až hnědofialové a později zelenofialové. Na podzim se objevují odstíny bronzové, oranžové a vínově červené. V dubnu až květnu se ještě před olistěním otevírají na starších větvích shluky růžově levandulových květů typického motýlokvětého tvaru. Plodů nasazuje spíše málo, takže energie směřuje do olistění a kvetení. Kultivar se uplatní jako solitéra u terasy, ve vstupních partiích zahrady i v lehce přírodních výsadbách s jarními cibulovinami, škornicemi či kakosty, kde vynikne kontrast tmavých listů a světlých květů.

Zmarlika kanadská - středně vzrůstný opadavý strom nebo keř, který vytváří kulatou, polootevřenou korunu. Dorůstá do výšky 6-8m a šíře 3-5m, dle podmínek pěstování. Drobná bohatá a jemně aromatická květenství se objevují ještě před olistěním v průběhu dubna a května a mají světle růžovou až načervenalou barvu. Jasně zelené listy mají srdčitý tvar se zašpičatělým koncem. Květy střídají ploché lusky, které na stromě pobývají celou zimu. Jedná se o hluboce kořenící strom s hrubým kořenovým systémem. Splní úlohu solitéry v jakékoliv rozlehlejší zahradě.  

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci až v polostínu v závětří, kde se dřevo dobře vyzrává a rašení netrpí pozdními mrazíky. Vhodná je středně úrodná, humózní půda s dobrou drenáží, dlouhodobě přemokřená stanoviště zvyšují riziko odumírání větví. Optimální pH se pohybuje přibližně 6,0–7,5, snáší i mírně vápenité půdy. Po výsadbě se udržuje rovnoměrná vlhkost, později kultivar obvykle lépe snáší krátkodobé sucho než purpurovolisté typy bez příměsi texaské linie. Hnojení bývá dostačující kompostem na jaře a mulčem, který stabilizuje půdní vlhkost. Řez se omezuje na zdravotní a tvarovací zásahy po odkvětu, silné zmlazení do starého dřeva se nedoporučuje. Výsadba se v podmínkách ČR provádí od března do listopadu, u kontejnerovaných rostlin je vhodné vyhnout se období zmrzlé půdy. V dospělosti dorůstá nejčastěji 3–4 m × 3–4 m, na teplých stanovištích může být vyšší. Mrazuvzdornost se udává přibližně do -24 °C, vyzrálé rostliny na chráněném místě snášejí i nižší teploty. V nádobě je potřeba počítat s rychlejším promrzáním kořenů a s pravidelnou zálivkou v létě, vhodná je izolace květináče a chráněné zimování. Z chorob se mohou objevit skvrnitosti listů, padlí nebo houbové nekrózy a rakoviny větví, ze škůdců mšice, housenky a nosatci. Prevencí je vzdušná koruna, nepřemokřená půda a šetrná výživa.

Autor: Kristýna | Revize: 19.02. 2026