Žumara ztepilá Chamaerops excelsa

Detailní popis produktu

Žumara ztepilá - jedna z nejvíce mrazuvzdorných palem vůbec. Vytváří jediný, rovný kmen hustě obalený hnědými vlákny z odumřelých listových pochev, díky nimž působí „chlupatě“. Koruna nese tuhé, dlanitě dělené listy s úzkými laloky, obvykle 80–110 cm široké, na řapících dlouhých zhruba 60–90 cm. V květnu až červnu se objevují převislá, žlutavá květenství. Druh je dvoudomý, plody se tvoří jen při přítomnosti samčí a samičí rostliny. Dozrávají jako modročerné peckovičky, v našich podmínkách spíše ojediněle a hlavně v teplých městských polohách. Růst je v prvních letech pomalejší, po zakořenění přidává v sezoně několik nových listů a postupně zvyšuje kmen. V českých zahradách se nejčastěji uplatní rostliny vysoké 3–6 m, koruna obvykle zabere 1–2 m. V kompozici funguje jako architektonická solitéra k trávám, levanduli, jukám nebo stálezeleným keřům, kde vynikne kresba listu i vláknitá textura kmene.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci až v polostínu, na závětrném místě, kde se listy méně trhají a v zimě se omezí vysušující vítr. Vhodná je hlubší, výživná, ale dobře propustná půda s drenáží, pH přibližně 6,0–7,5. Zálivka se drží rovnoměrná v době růstu od dubna do září, v nádobě bývá častější, přemokření v zimě je rizikové. Hnojení se obvykle řeší hnojivy pro palmy od května do července, na konci léta se již nepodporuje měkký růst. Řez se omezuje na odstranění zcela suchých listů, zelené listy se ponechávají jako zásobárna živin. Sazenice Trachycarpus fortunei se v zahradách vysazují nejčastěji na jaře po odeznění mrazů, případně v teplém září. Výsadba do volné půdy se v ČR nejčastěji provádí na jaře po odeznění mrazů nebo v teplém září, v nádobě prakticky od března do října. Vyzrálé rostliny bývají odolné přibližně do −17 °C, listy se mohou poškodit už kolem −12 až −14 °C, u mladých rostlin bývá citlivost vyšší. Vhodná je ochrana růstového srdce před zimní vlhkostí a při delších mrazech svázání listů a lehký prodyšný kryt. Mulč z kůry nebo štěrku omezuje promrzání kořenů a pomáhá vyrovnat výkyvy vlhkosti. Při výsadbě se počítá s odstupem alespoň 1,5–2 m od zdí a dalších dřevin, aby měl vějíř prostor. V nádobě se osvědčuje zimování ve světlém prostoru kolem 0–10 °C s omezenou zálivkou. Při dlouhém sněhu pomůže svázání listů proti rozlámání a pravidelné větrání krytu během oblevy.

Autor: Nikol | Revize: 16.2. 2026