Abéliovník dvouřadý

Detailní popis produktu

Abéliovník dvouřadý - opadavý keř z čeledi olivovníkovitých, původem ze světlých listnatých a horských lesů střední Koreje. V zahradách se uplatňuje jako komornější příbuzný zlatice, ceněný pro velmi časné kvetení a jemnou vůni. Vytváří hustě větvený, mírně převislý habitus a v podmínkách střední Evropy dorůstá 1-1,5 m výšky a 1,5-2 m šířky. Letorosty má tenké, často slabě purpurové. Listy vyrůstají vstřícně, jsou vejčitě až elipticky kopinaté, 4-8 cm dlouhé, středně zelené, na podzim se zbarvují do žlutých až purpurových tónů. Květy se objevují v březnu a dubnu ještě před plným olistěním. V krátkých hroznech podél loňských výhonů se rozvíjejí bílé až lehce narůžovělé květy se čtyřmi úzkými cípy, široké asi 1,5 cm, vyrůstající z narůžovělých poupat. Mají jemnou vůni připomínající hořké mandle, která vyniká za klidného počasí. Po odkvětu se vyvíjejí ploché, na okraji křídlaté nažky, přetrvávající na keři do pozdního léta. Abéliovník vyniká v předzahrádkách, u cest a vstupů, kde je možné rostlinu pozorovat zblízka, dobře se uplatní i v menších zahradách jako solitéra nebo součást nižších skupin keřů. Raným kvetením láká včely a další opylovače v době, kdy je v zahradě málo jiných květů.

Pěstování: Pro spolehlivé kvetení se abéliovník vysazuje na slunné až lehce přistíněné stanoviště, nejlépe v závětří, kde nejsou květy tolik poškozovány pozdními mrazíky. Vyhovuje mu propustná, hlinitopísčitá půda s dostatkem humusu, která zůstává mírně vlhká, ale nezamokřená, s reakcí od mírně kyselé po neutrální. Mladé rostliny hůře snášejí vysychání, proto se půda po výsadbě mulčuje a v suchých obdobích doplňuje zálivka, starší keře bývají vůči krátkodobému suchu odolnější. V podmínkách většiny oblastí ČR je mrazuvzdorný přibližně do -23 °C, ve velmi chladných polohách prospěje silnější vrstva mulče v kořenové zóně. Řez není nutný, po odkvětu se jen odstraňují staré nebo poškozené větve, případně se keř jednou za několik let omlazuje vyřezáním nejstarších výhonů. Rostliny v kontejnerech se vysazují od března do října, v chladnějších oblastech je vhodnější jarní termín. Při výsadbě volně rostoucího nízkého plůtku se jednotlivé keře umísťují přibližně 80-100 cm od sebe, jako solitéry potřebují dostatek prostoru pro přirozené rozložení větví. Z chorob a škůdců se ve zdravé, dobře odvodněné půdě objevují jen ojediněle problémy, citlivější je na dlouhodobé přemokření a opakované jarní mrazíky, které mohou omezit kvetení.

Autor: Jana | Revize: 1.12. 2025