Ačokča - okurkopaprika Cyclanthera pedata

Detailní popis produktu

Ačočka - okurkopaprika - pochází z jihoamerických And, kde ji pěstovali již staří Inkové. Je to jednoletá pnoucí bylina z čeledi tykvovitých, která díky svým úponkům dokáže vyšplhat do výšky 3–5 metrů. Listy jsou dlanitě dělené, sytě zelené, připomínající listy javoru. Kvete nenápadnými, drobnými žlutozelenými květy, přičemž na jedné rostlině se nacházejí samčí i samičí květy (jednodomost). Plodem je podlouhlá, na konci zašpičatělá bobule o délce 5–10 cm se světlou, šťavnatou dužinou a černými semeny. Chuť mladých plodů je jemná, připomínající okurku s nádechem zeleného hrášku. V kuchyni mají plody široké využití – malé se konzumují celé, větší se po vyjmutí semen plní masem nebo zeleninou. Ačokča je známa vysokým obsahem draslíku, vitamínů C, B1 a B2. V lidovém léčitelství se využívá k pročištění cév, snižování hladiny cholesterolu a jako prevence cukrovky. V kompozici zahrady výborně poslouží k rychlému zastínění altánů v kombinaci s fazolem nebo lichořeřišnicí.

Pěstování: Pěstování ačokči je v klimatických podmínkách ČR úspěšné především v teplejších polohách nebo na chráněných stanovištích. Rostlina vyžaduje plné slunce a závětří, aby nedocházelo k poškození dlouhých lodyh větrem. Ideální je humózní, středně těžká půda s dostatkem vláhy a pH 6,0–7,5. Výsadba předpěstovaných sazenic se provádí ve druhé polovině května po odeznění jarních mrazíků, na které je ačokča velmi citlivá. Doporučený rozestup mezi rostlinami u opory je 40–60 cm. Rostlina vyžaduje pravidelnou zálivku a během vegetace je vhodné přihnojování organickými hnojivy. Na rozdíl od okurek je tato odrůda vysoce odolná vůči plísni okurkové, což výrazně usnadňuje pěstování bez chemie. Sklizeň probíhá průběžně od srpna do října. První mrazíky pod 0 °C rostlinu nevratně poškodí, proto je nutné sklidit zbylé plody včas.

Autor: Kristýna | Revize: 06.05. 2026