Akébie trojčetná

Detailní popis produktu

Akébie trojčetná - popínavá dřevina z východní Asie, kde tvoří přirozenou součást okrajů lesů, křovin a světlejších strání. V zahradách střední Evropy se chová jako silně rostoucí liána, která při vhodné opoře dorůstá 5-8 m výšky a podle prostoru 2-4 m šířky. Výhony jsou tenké, pružné, časem dřevnatějí a obtáčejí se kolem pergol, drátů nebo větví stromů. Listy jsou trojčetné, jednotlivé lístky vejčité až široce eliptické, 3–8 cm dlouhé, tmavě zelené, na rubu světlejší. Mladé rašící listy mívají lehký bronzový nádech a během léta přecházejí do sytě zelené barvy. Olistění během sezóny vytváří souvislou plochu zeleně, která dobře kryje konstrukce a poskytuje polostín. V dubnu a květnu se objevují květy uspořádané v kratších hroznech, samčí i samičí na téže rostlině. Zbarvení je purpurové až čokoládově hnědé, vůně jemně nasládlá a nápadná v teplejších dnech, takže květy přitahují včely a další opylovače. Plody dozrávají většinou v září a říjnu. Jsou podlouhlé, 7-15 cm dlouhé, na povrchu světle purpurové až fialové, ve zralosti se podélně otevírají a uvnitř odhalují bílou až krémovou, měkkou a sladkou dužninu s drobnými tmavými semeny. Dužnina se pojídá čerstvá jako drobná pochoutka, hodí se do ovocných salátů a dezertů. V zemích původu se využívá také slupka a mladé výhony, u nás se však akébie pěstuje hlavně jako zajímavá ovocná a okrasná liána, která propojuje užitkovou a okrasnou část zahrady. Dobře se kombinuje s plaménky, popínavými růžemi nebo s vyššími trvalkami u paty pergoly, kde ocení lehký stín.

Pěstování: Vhodné je slunné až polostinné stanoviště, chráněné před extrémně studeným větrem. V polostínu akébie bez problémů roste, na teplejším a světlejším místě však mívá bohatší kvetení a lepší vyzrávání plodů. Nejlépe prospívá v hlubší, humózní, středně živné půdě, která je dobře propustná a nepodmáčená. Vhodné je mírně kyselé až neutrální pH kolem 6,0-7,5. Trvalé přemokření vede k poškození kořenů, krátkodobé sucho snáší lépe, zejména pokud je půda zamulčovaná organickým materiálem. Rostliny se vysazují od března do května nebo od září do října, u kontejnerovaných rostlin podle průběhu počasí v celé bezmrazé době. Již při výsadbě se doporučuje pevná opora - pergola, treláž nebo drátěný systém - k níž se výhony postupně přivádějí a připevňují. V prvních letech po výsadbě je důležitá rovnoměrná zálivka, zejména v suchých obdobích, aby rostlina dobře zakořenila a vytvořila silný základ výhonů. Později, po prokořenění do hlubších vrstev, se projevuje dobrá tolerance k přechodnému suchu, především pokud je půda pokryta mulčem, který omezuje výpar. Na jaře je vhodné přidat kompost nebo hnojivo pro okrasné či ovocné dřeviny, které podpoří růst a tvorbu květních pupenů. Řez se provádí podle potřeby - zpravidla po odkvětu nebo v předjaří a spočívá v prosvětlení keře, odstranění starších, slabě kvetoucích výhonů a zkrácení přerostlých částí, aby se udržela přehledná kostra liány a podpořilo větvení. Mrazuvzdornost se udává přibližně do -25 °C, což je pro většinu oblastí dostatečné, v chladnějších lokalitách prospívá zimní mulčování kořenového prostoru. Mladé rostliny mohou v tuhých zimách částečně namrzat, ale z báze zpravidla dobře obrůstají. Z chorob a škůdců se v zahradní praxi objevují spíše výjimečně mšice, obecně se jedná o odolnou, dlouhověkou popínavou dřevinu. Pro jistou úrodu plodů je vhodné vysazovat alespoň dva geneticky odlišné jedince, které se navzájem opylují.