Aloe pravá Aloe vera

Detailní popis produktu

Aloe pravá - stálezelený sukulentní druh z čeledi asfodelovité, původem z aridních oblastí Arabského poloostrova, dnes pěstovaný po celém světě jako užitková i okrasná rostlina. Vytváří bezstonkatou růžici dužnatých, šedozelených listů dlouhých přibližně 30–45 cm, s jemně zubatým okrajem a voskovým povlakem, který omezuje výpar. V nádobě obvykle dorůstá 30–60 cm na výšku a 30–50 cm do šířky podle velikosti květináče. V listech se ukládá čirá gelovitá šťáva bohatá na polysacharidy, organické kyseliny a minerální prvky, proto se gel tradičně používá k lokálnímu zklidnění drobných podráždění pokožky. Žlutavý latex pod pokožkou listu obsahuje hořké antrachinonové látky a saponiny, při požití může dráždit trávení a u zvířat vyvolat zvracení či průjem, proto se v interiéru obvykle umisťuje mimo dosah dětí a domácích mazlíčků. U vyzrálých rostlin se v létě může objevit vzpřímený květní stvol vysoký 60–90 cm s trubkovitými květy ve žlutých až oranžových tónech. V bytových podmínkách kvete spíše zřídka, ale i bez květů působí růžice jako čistá, architektonická linie.

Pěstování: Pro pěstování Aloe vera se hodí plné světlo až několik hodin přímého slunce denně, ideálně na jižním či západním okně, v létě také chráněný balkon. Venku se obvykle volí místo pod střechou, aby se omezilo přemokření deštěm. Substrát se volí pro kaktusy a sukulenty s vysokým podílem minerální složky, doporučuje se drenážní vrstva a květináč s odtokem. Reakce půdy vyhovuje mírně kyselá až neutrální, přibližně pH 6,0–7,5. Zálivka se řídí proschnutím celého profilu, v období růstu zhruba od března do září bývá častější, v zimě se omezuje na minimum, aby listy zůstaly pevné. Přemokření vede k měknutí listů a hnilobám kořenů, častým škůdcem v bytě bývají vlnatky a štítenky. Přihnojení se doporučuje střídmě, nejčastěji jednou za 4–6 týdnů v jarních a letních měsících. Přesazování vyhovuje na jaře, když růžice vyplní květináč. Rostlina není mrazuvzdorná, letnění venku je vhodné až po odeznění mrazů a na podzim se uklízí včas, bezpečné je zimování bez mrazu při přibližně 10–18 °C. Snáší sucho a teplo, množí se odnožemi u báze, které se po zakořenění snadno ujímají. Při pěstování ve skupině nádob se mezi růžicemi ponechává přibližně 40–60 cm, aby listy měly prostor a rychle osychaly. Sklizeň listů se provádí postupně z obvodu růžice, vždy se volí starší, plně vyvinuté listy, aby střed dál přirůstal.

Autor: Nikol | Revize: 19.2. 2026