Anona čerimoja - láhvovník Annona cherimola

Detailní popis produktu

Anona čerimoja - láhvovník - exotický strom nebo keř, pochází z andských oblastí Peru a Ekvádoru, kde roste v mírném horském subtropickém klimatu s teplými dny a chladnějšími nocemi. V domovině může dorůst přibližně 6–9 m, v nádobě se obvykle udržuje kolem 1,5–2,5 m a vytváří hustší, snadno tvarovatelnou korunku. Listy jsou střídavé, podlouhle vejčité, na rubu jemně plstnaté, při chladnějším zimování může být kultivace částečně opadavá. Květy vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách na loňském dřevě, od konce jara do léta. Mají zelenožluté okvětní lístky a typickou protogynii – nejdříve je květ funkčně samičí a později samčí – proto se v nepřítomnosti specializovaných opylovačů často zvyšuje násada plodů ručním opylením v podvečer. Kvůli opylení je však doporučováno pěstovat dvě rostliny. Plodem je srdčitá až oválná „láhev“ se zelenou, jemně hrbolkatou slupkou. Dužnina je krémová, šťavnatá, s aroma připomínajícím směs banánu, ananasu a vanilky. V kuchyni se hodí do dezertů, zmrzlin, smoothie i k jídlu lžičkou. Přirozeně obsahuje vitamin C, draslík a vlákninu, což podporuje pestrost jídelníčku; semena se nekonzumují.

Pěstování: V našich podmínkách se anona nejspolehlivěji pěstuje jako přenosná rostlina, případně ve vytápěném skleníku. Vyhovuje jí teplé, slunné a větrům chráněné stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí, v sezoně od května do září venku, na zimu světlé bezmrazé místo přibližně 5–10 °C. Krátkodobě snáší kolem –3 °C, zejména vyzrálé jedince, mráz pod –4 °C však může poškodit dřevo i kořeny, proto je v běžných zimách venkovní pěstování bez ochrany rizikové. Substrát vyhovuje humózní, středně výživný a dobře propustný, ideálně s pH 6,5–7,6, na dně nádoby je důležitá drenáž a lehká vrstva mulče pro stabilní vlhkost. Zálivka se vede rovnoměrně, bez přemokření; při kolísání vláhy mohou plody praskat a kořeny trpí na hniloby. Přihnojení se uplatní od jara do poloviny léta, s důrazem na draslík a stopové prvky, v zimě se nepřihnojuje. Řez se omezuje na prosvětlení koruny a zkrácení dlouhých výhonů po zimě, aby se podpořilo větvení. Plody dozrávají nejčastěji říjen – listopad, sklízejí se pevné po změně odstínu do žlutozelena a nechávají se dojít při pokojové teplotě; zralost se pozná lehkým povolením dužniny pod slupkou. Začátečníkům pomáhá pěstování v prostorné nádobě 30–50 l, kde se lépe řídí zálivka i zimování. Z rizik se objevují červci, mšice a svilušky při suchém vzduchu a dále houbové choroby spojené s přemokřením, například kořenové a krčkové hniloby.

Autor: Kristýna | Revize: 21.02. 2026