Azalka 'Jolie Madame'

Detailní popis produktu

Azalka 'Jolie Madame' - náleží mezi opadavé velkokvěté azalky ze skupiny Knap Hill Exbury. Tato skupina vznikla v Anglii křížením několika druhů opadavých azalek s cílem získat keře s velkými květy, dobrou mrazuvzdorností a výrazným podzimním vybarvením. V našich podmínkách vytváří středně vysoký keř obvykle 1,5–2 m vysoký a podobně široký, s převážně vzpřímeným, později mírně rozkladitým a přirozeně zaobleným habitem. Výhony jsou v mládí zelené až hnědavé a postupně dřevnatí. Listy jsou eliptické, měkké, při rašení často nesou měděný až bronzový nádech, v průběhu léta jsou středně zelené a na podzim se zbarvují do odstínů žluté, oranžové až načervenalé, takže keř zůstává zajímavý i po odkvětu. Od konce května do června se na koncích výhonů objevují kulovitá květenství složená z nálevkovitých květů o průměru přibližně 6–8 cm. Poupata bývají sytě růžová až růžově červená, při rozkvětu květy přecházejí do jasně růžových až růžově červených tónů se žlutou skvrnou na horním laloku. Květy jemně voní, zejména v teplejších dnech, a poskytují nektar čmelákům a dalším opylovačům. Stejně jako ostatní rododendrony obsahuje i tato azalka v pletivech toxické látky, proto není určena k jídlu ani k léčebnému využití a slouží výhradně jako okrasná dřevina. V zahradní kompozici se uplatní jako solitéra ve vřesovištním nebo jiném záhonu, ve skupinách s dalšími azalkami Exbury a Knap Hill, se stálezelenými rododendrony, kalinami nebo nižšími jehličnany. Dobře působí také v kombinaci s okrasnými travami, které podtrhnou jemnou strukturu květů i podzimní barvy listů.

Patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, na chráněném místě bez studených průvanů a mrazových kotlin. Půda má být humózní, kyprá, dobře propustná, trvale mírně vlhká a kyselá v rozmezí pH přibližně 4,5–6,0, s přídavkem rašeliny, listovky či jehličnatého hrabanky. Rostliny se vysazují mělce, s krčkem v úrovni okolního terénu, do jamek obohacených rašelinou a speciálním substrátem pro azalky a rododendrony. Doba výsadby je vhodná od března do května nebo od září do října, u nádobových rostlin také v chladnějších letních měsících při zajištění dostatečné zálivky. Zálivka má udržovat substrát vlhký, nikoli rozbahněný, v období tvorby poupat koncem června je důležité nevysušení kořenového balu. Hnojení probíhá mírně, jednou až dvakrát ročně hnojivem pro azalky a rododendrony, nejlépe na jaře a po odkvětu. Kultivar je hodnocen jako plně mrazuvzdorný, s tolerancí přibližně do −23 až −25 °C, v našich zahradách obvykle dobře přezimuje i v drsnějších polohách při dostatečném mulči z kůry nebo listovky. Řez není nutný, po odkvětu se pouze odstraňují odkvetlá květenství a případně slabé či poškozené výhony. Při delším suchu nebo na nevhodném stanovišti může být azalka citlivější k houbovým chorobám, padlí nebo napadení škůdci, jako je lalokonosec či mšice, proto je vhodný pravidelný mulč, rovnoměrná vlhkost a sledování zdravotního stavu keře. Optimální spon pro volnou výsadbu je přibližně 1,5 m mezi keři, při hustších skupinách se používá zhruba 1 rostlina na 1–1,5 m².

Autor: Nikol | Revize: 24.11.2025