Azalka 'Gibraltar'

Detailní popis produktu

Azalka 'Gibraltar' - opadavý kompaktní keřík, poměrně rychle a vzpřímeně rostoucí. Jde o Exbury hybrid vyšlechtěný v Anglii a uvedený do sortimentu kolem roku 1947, spojený se šlechtitelskou tradicí rodiny de Rothschild v zahradách Exbury. V zahradních podmínkách ČR vytváří středně vysoký keř obvykle 1,3–1,8 m vysoký a 1,3–1,8 m široký, s vzpřímeným až mírně rozkladitým habitem. Výhony jsou v mládí zelené až hnědavé, později dřevnatí. Listy jsou eliptické, měkké, v průběhu vegetace středně zelené, na podzim přecházejí do odstínů žluté, oranžové až červené, takže keř působí zajímavě i po odkvětu. Od poloviny května do poloviny června nese husté kulovité trsy tvořené zhruba 10–12 nálevkovitými květy o průměru asi 6–8 cm, které se otevírají z tmavších, často načervenalých poupat. Korunní plátky jsou sytě oranžové, někdy s měděným nádechem, se zřasenými okraji a nápadnými žlutými tyčinkami uprostřed. Vůně je příjemná, spíše jemně až středně výrazná a láká čmeláky i další opylovače. Stejně jako jiné rododendrony je rostlina při požití jedovatá pro člověka i domácí zvířata, využití je proto výhradně okrasné. V kompozici se 'Gibraltar' uplatní jako výrazná solitéra ve vřesovištním záhonu, v kombinaci se stálezelenými rododendrony či kalinami, nebo ve skupinové výsadbě, kde vytváří silný barevný akcent v době květu i na podzim.

Patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Nikol | Revize: 24.11.2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů