Azalka 'Homebush'

Detailní popis produktu

Azalka 'Homebush' - poloopadavý vyšší keřík, vzpřímeného růstu. 'Homebush' patří mezi opadavé velkokvěté azalky ze skupiny Knap Hill Exbury. Byla vyšlechtěna v Anglii A. Watererem v první polovině 20. století a řadí se k osvědčeným zahradním kultivarům. V našich podmínkách tvoří středně vysoký keř obvykle 1,3–1,5 m vysoký a 1,1–1,5 m široký, při příznivém prostředí může časem dorůst až kolem 1,8 m. Růst je zpočátku vzpřímený, později keř rozkládá větve do šířky a vytváří hustší, zaoblený habitus. Listy jsou eliptické, měkké, při rašení často lehce měděné, v plné vegetaci středně zelené a na podzim se zbarvují do odstínů žluté, oranžové až červené. Od května do června nese 'Homebush' hustá kulovitá květenství tvořená poloplnými růžovými květy, která připomínají malé květní koule. Jednotlivé květy mají nálevkovitý tvar a delší tyčinky vystupující z koruny, což soukvětím dodává jemnější krajkový výraz. Vůně je sladká, středně výrazná a dobře patrná v teplejších dnech, kdy láká čmeláky a další opylovače. Stejně jako ostatní rododendrony obsahuje i tato azalka v pletivech toxické látky, proto se nepoužívá k jídlu a slouží výhradně jako okrasná dřevina. V zahradní kompozici se 'Homebush' uplatní jako solitéra nebo ve skupinách ve vřesovištním či záhonu, v kombinaci se stálezelenými rododendrony, kalinami, nižšími jehličnany a okrasnými travami. nevyčerpávaly.

Patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Nejlépe prospívá na plném slunci až v lehkém polostínu, na chráněném místě bez studených průvanů a mrazových kotlin. Půda má být humózní, kyprá, dobře propustná, trvale mírně vlhká a kyselá v rozmezí pH přibližně 4,5–6,0, s přídavkem rašeliny, listovky či jehličnatého hrabanky. Rostliny se vysazují mělce, s krčkem v úrovni okolního terénu, do jamek obohacených rašelinou a speciálním substrátem pro azalky a rododendrony. Doba výsadby je vhodná od března do května nebo od září do října, u nádobových rostlin také v chladnějších letních měsících při zajištění dostatečné zálivky. Zálivka má udržovat substrát vlhký, nikoli rozbahněný, v období tvorby poupat koncem června je důležité nevysušení kořenového balu. Hnojení probíhá mírně, jednou až dvakrát ročně hnojivem pro azalky a rododendrony, nejlépe na jaře a po odkvětu. Kultivar je hodnocen jako plně mrazuvzdorný, s tolerancí přibližně do −23 až −25 °C, v našich zahradách obvykle dobře přezimuje i v drsnějších polohách při dostatečném mulči z kůry nebo listovky. Řez není nutný, po odkvětu se pouze odstraňují odkvetlá květenství a případně slabé či poškozené výhony. Při delším suchu nebo na nevhodném stanovišti může být azalka citlivější k houbovým chorobám, padlí nebo napadení škůdci, jako je lalokonosec či mšice, proto je vhodný pravidelný mulč, rovnoměrná vlhkost a sledování zdravotního stavu keře. Optimální spon pro volnou výsadbu je přibližně 1,5 m mezi keři, při hustších skupinách se používá zhruba 1 rostlina na 1–1,5 m².

Autor: Nikol | Revize: 24.11.2025