Azalka 'Homebush'

Detailní popis produktu

Azalka 'Homebush' - poloopadavý vyšší keřík, vzpřímeného růstu. 'Homebush' patří mezi opadavé velkokvěté azalky ze skupiny Knap Hill Exbury. Byla vyšlechtěna v Anglii A. Watererem v první polovině 20. století a řadí se k osvědčeným zahradním kultivarům. V našich podmínkách tvoří středně vysoký keř obvykle 1,3–1,5 m vysoký a 1,1–1,5 m široký, při příznivém prostředí může časem dorůst až kolem 1,8 m. Růst je zpočátku vzpřímený, později keř rozkládá větve do šířky a vytváří hustší, zaoblený habitus. Listy jsou eliptické, měkké, při rašení často lehce měděné, v plné vegetaci středně zelené a na podzim se zbarvují do odstínů žluté, oranžové až červené. Od května do června nese 'Homebush' hustá kulovitá květenství tvořená poloplnými růžovými květy, která připomínají malé květní koule. Jednotlivé květy mají nálevkovitý tvar a delší tyčinky vystupující z koruny, což soukvětím dodává jemnější krajkový výraz. Vůně je sladká, středně výrazná a dobře patrná v teplejších dnech, kdy láká čmeláky a další opylovače. Stejně jako ostatní rododendrony obsahuje i tato azalka v pletivech toxické látky, proto se nepoužívá k jídlu a slouží výhradně jako okrasná dřevina. V zahradní kompozici se 'Homebush' uplatní jako solitéra nebo ve skupinách ve vřesovištním či záhonu, v kombinaci se stálezelenými rododendrony, kalinami, nižšími jehličnany a okrasnými travami. nevyčerpávaly.

Patří do stejné skupiny jako o mnohem větší Rododendrony. Na rozdíl od nich, jsou azalky menší (i když najdou se i větší jedinci) , a některé kultivary na podzim částečně nebo zcela opadávají. Zatímco rododendrony mají květy spíše ve tvaru zvonku, květy azalky připomínají tvarem trychtýř. Pro ty, kteří nemají příliš mnoho místa jsou naprosto ideální azalky japonské, které se spíše než do výšky rozrůstají do šířky. Většina azalek preferuje částečné slunce, či polostín (přímé slunce může způsobit úpal, příliš málo světla zase způsobuje vytahování větví a květů). Kvetou od května do června – odkvetlé květy opatrně vylamujeme, aby dál keř nevyčerpávaly.

Pěstování: Rostlina nejlépe prospívá v polostínu, kde je chráněna před prudkým letním sluncem a zimním vysušujícím větrem. Půda má být kyselá s pH 4,5-5,5, humózní a dobře propustná, aby byl kořenový systém rovnoměrně zásoben vláhou, ale zároveň nedocházelo k přemokření. Při výsadbě je vhodné zapracovat rašelinu nebo specializovaný vřesovištní substrát, který udrží stabilní vlhkost a zlepší vzdušnost půdy. Povrch lze zakrýt mulčem z jemné borky nebo listovky, čímž se omezí výkyvy teplot a vysychání. Zálivka má být pravidelná, zejména v období zakořeňování a během suchých týdnů. Vhodná je měkká voda, která nenarušuje kyselost půdy. Přihnojování se provádí hnojivy určenými pro rododendrony, a to v jarním období, kdy rostlina aktivně roste. Řez nebývá nutný, protože rostlina udržuje kompaktní tvar přirozeně, po odkvětu je však možné odstranit zaschlé květy, což podpoří tvorbu pupenů pro příští rok. Mrazuvzdornost dosahuje přibližně -20 °C, mladé rostliny snášejí zimu lépe při lehkém zakrytí chvojím. Choroby se objevují hlavně při dlouhodobém zamokření nebo v těžké, nepropustné půdě, proto je důležitá kvalitní drenáž. Pro vytvoření nízkého porostu se používá 5-7 rostlin na m². Výsadba je možná od března do října, kvetení probíhá v květnu.

Autor: Nikol | Revize: 24.11.2025

Více na: Návod na pěstování rododendronů