Bělozářka větevnatá - Anthericum ramosum

Detailní popis produktu

Bělozářka větevnatá - elegantní a velmi odolná okrasná trvalka, která se uplatňuje především v přírodních, suchomilných a lučních výsadbách. Pochází z Evropy, kde roste přirozeně na suchých loukách, stráních a světlých lesních okrajích, a je ceněná pro svůj jemný vzhled, dlouhověkost a nenáročnost. Roste jako trsnatá trvalka s úzkými, trávovitými, sytě zelenými listy, které vyrůstají z přízemní růžice. Listy jsou úzké, obloukovitě převislé a vytvářejí kompaktní trs vysoký přibližně 20 až 30 cm. Z trsu vyrůstají tenké, větvené květní stonky, které dosahují výšky 40 až 70 cm a dodávají rostlině velmi vzdušný a lehký charakter. Květy se objevují od června do července, někdy i začátkem srpna. Jsou drobné, hvězdicovité, čistě bílé, se šesti úzkými okvětními lístky a nápadnými žlutými prašníky. Květy jsou uspořádány v řídkých, větvených latách, postupně rozkvétají a působí velmi jemně a přirozeně. Přitahují včely a další opylovače. Je plně mrazuvzdorná, dlouhověká a netrpí chorobami ani škůdci. Uplatní se v přírodních a lučních výsadbách, ve štěrkových a suchomilných záhonech, na svazích, v trvalkových záhonech i na okrajích keřových skupin. Velmi pěkně se kombinuje s okrasnými travinami, rozchodníky, šalvějemi, třapatkami a dalšími suchomilnými trvalkami.

Pěstování: Pěstování bělozářky větevnaté vychází z jejích přirozených nároků na teplé a suché stanoviště. Rostlina vyžaduje plné slunce, na zastíněných místech málo kvete a trsy ztrácejí svou kompaktnost. Zásadním faktorem pro úspěch je volba půdy, která musí být lehká, dobře propustná a nejlépe vápenitá. Bělozářka větevnatá preferuje neutrální až mírně zásadité pH v rozmezí 7,0 až 8,0. Velmi dobře snáší kamenité a chudé půdy, naopak v příliš humózních a vlhkých substrátech může trpět hnilobou kořenů. Po výsadbě je nutné dbát na pravidelnou zálivku, dokud sazenice dostatečně nezakoření. Dospělé rostliny jsou pak díky svým masitým kořenům mimořádně odolné vůči suchu a horku, což z nich činí ideální kandidáty pro klimaticky náročná stanoviště. Hnojení není u tohoto druhu nutné, nadbytek dusíku může vést k polehávání květných stonků. Pokud je půda extrémně chudá, lze na jaře přidat malé množství vápenatého hnojiva nebo kompostu. Termín výsadby je optimální v březnu až květnu nebo v září až říjnu. Doporučený rozestup mezi rostlinami je 30 až 35 centimetrů, což odpovídá hustotě 7 až 9 sazenic na m². Údržba rostliny je minimální, na podzim nebo před rašením v předjaří se doporučuje odstranit suché nadzemní části až u země. Bělozářka je plně mrazuvzdorná, v českých podmínkách spolehlivě odolává teplotám klesajícím k -28 °C až -30 °C bez nutnosti zimního krytu. Mezi občasné škůdce patří slimáci, kteří mohou na jaře poškozovat mladé rašící výhony, ale vzrostlá rostlina již nebývá vážněji ohrožena. Díky své odolnosti vůči suchu je bělozářka větevnatá skvělou volbou pro začátečníky i pro střešní zahrady s nižší vrstvou substrátu. Sazenice pěstované v nádobách vyžadují dobrou drenáž a zimování v nevymrzajícím prostoru nebo izolaci květináče.

Autor: Kamila | Revize: 5. 1. 2026