Blahočet čilský

Detailní popis produktu

Blahočet čilský - atypický jehličnan z čeledi araukáriovitých, původem z jihoamerických And v Chile a Argentině. V přírodě roste na kamenitých, často vulkanických svazích, kde voda po dešti rychle odtéká. Vytváří nezaměnitelnou „schodovitou“ kresbu větví s tuhými, trojúhelníkovitými listy, které jsou na dotek ostnité a na větvích přisedají v husté mozaice. Mladé stromy bývají kuželovité, se stářím se zvýrazní kmen a patra větví a silueta získá sochařský charakter. V našich zahradách se uplatní jako solitér, který roste pomaleji, ale dlouhověkostí nahrazuje rychlý efekt. V dospělosti se v podmínkách ČR obvykle pohybuje okolo 12–18 m × 6–10 m, v teplejších a chráněných polohách může být i vyšší. Druh je dvoudomý, samčí a samičí jedinci se odlišují tvorbou šištic. U samičích stromů dozrávají velké kulovité šištice se semeny, která jsou v domovině jedlá a známá jako piñones, v zahradách se však úroda objeví jen při opylení samčím jedincem v okolí a po několika letech pěstování. Ostnité olistění se hodí spíše dál od frekventovaných chodníků. Do kompozice zapadne k travinám a vřesovištním dřevinám, případně jako kontrast k běžným jehličnanům, kde jeho silueta působí jako zelený reliéf po celý rok.

Pěstování: Pro pěstování araukárie je vhodné plné slunce, případně lehký polostín, a chráněné stanoviště bez mrazivých vysušujících větrů. Půda má být hlubší, propustná a nepřemokřená, ideálně hlinitopísčitá až kamenitá, s reakcí přibližně pH 5,5–7,0. V těžkých jílech se doporučuje drenáž a příměs štěrku, protože trvalé přemokření je častější příčinou úhynu než samotný mráz. V prvních 2–3 letech prospívá pravidelnější zálivka v delších suchých obdobích, po zakořenění snáší i kratší sucho. Mulč z kůry nebo jehličí pomáhá držet vlhkost a zlepšuje zimní stabilitu půdy. Hnojení bývá dostačující mírné, na jaře, přemíra dusíku podporuje měkký růst náchylnější k zimnímu poškození. Řez se obvykle neprovádí, odstraňují se jen suché nebo poškozené větve. Výsadba se v ČR plánuje nejčastěji od března do května a od září do listopadu, s odstupem alespoň 6–8 m od staveb a dalších stromů. Mrazuvzdornost se u vyzrálých rostlin uvádí přibližně do −20 °C, mladé kusy mohou v holomrazech vyžadovat zimní kryt a přistínění kmene proti zimnímu slunci. V nádobě se obvykle pěstují jen mladé rostliny s výraznou drenáží. Rizikem bývají hniloby kořenů v trvale mokré půdě, proto je klíčová prevence správným stanovištěm.

Autor: Nikol | Revize: 12.1. 2026