Borovice Banksova Pinus banksiana

Detailní popis produktu

Borovice Banksova - stálezelený jehličnatý strom pocházející ze severních oblastí Severní Ameriky, především z Kanady a severní části USA. Je charakteristická nepravidelným růstem, krátkými jehlicemi a nápadně zahnutými šiškami, které mohou zůstávat na větvích mnoho let. Patří k mimořádně mrazuvzdorným druhům borovic. Roste středně rychle až rychle. V mládí vytváří řidší kuželovitou korunu, která se s věkem stává široce kuželovitou, nepravidelnou až malebně rozložitou. V našich podmínkách zpravidla dorůstá přibližně 10–15 m výšky a 4–7 m šířky, ve své domovině může dosahovat kolem 20 m. Kmen bývá často mírně pokřivený a starší větve mají nepravidelně vystoupavý až rozložitý charakter. Kůra je zpočátku hladší a šedohnědá, později tmavne a rozpadá se do drobných šupinovitých plátů. Jehlice vyrůstají po dvou ve svazečku, jsou poměrně krátké, přibližně 2–4 cm dlouhé, tuhé, často mírně zakřivené až zkroucené. Mají světle až středně zelenou, někdy žlutozelenou barvu. Na větvích obvykle vytrvávají dva až tři roky. Samčí šištice jsou drobné a žlutavé až žlutohnědé, zatímco mladé samičí šištice mají načervenalé až purpurové zbarvení. Opylení probíhá zpravidla v květnu až červnu. Šišky jsou jedním z nejvýraznějších znaků druhu. Jsou přibližně 3–5 cm dlouhé, protáhle vejčité až kuželovité a často nápadně srpovitě zahnuté. Zpočátku jsou zelené až purpurově hnědé, v době zralosti získávají šedohnědou až hnědou barvu. Dozrávají ve druhém roce po opylení. Borovice Banksova vyniká mimořádnou mrazuvzdorností, běžně snáší teploty přibližně −35 až −40 °C, v přirozeném areálu přežívá i ještě silnější mrazy. Díky svému severoamerickému původu patří mezi nejodolnější druhy borovic pěstovatelné ve střední Evropě.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 28. 9. 2026