Borovice bělokorá, Heldreichova Pinus heldreichii

Detailní popis produktu

Borovice bělokorá, Heldreichova  - stálezelený jehličnatý strom pocházející z horských oblastí Balkánského poloostrova a jižní Itálie. V přírodě roste převážně ve vyšších horských polohách a vyniká dlouhověkostí, pomalým růstem, pevnou stavbou koruny a velmi dobrou odolností vůči nepříznivým podmínkám. Roste pomalu až středně rychle. V mládí vytváří pravidelnou, hustou kuželovitou korunu, která se s věkem rozšiřuje a může získávat nepravidelnější až široce kuželovitý tvar. V našich podmínkách zpravidla dorůstá přibližně 10–15 m výšky a 4–6 m šířky, ve své domovině může dosahovat kolem 20–25 m. Kůra mladších stromů je hladká a šedá až šedohnědá. U starších jedinců se mění v nápadnou světle šedou až bělavě šedou borku, která se rozpadá do nepravidelných mnohoúhelníkových destiček. Jehlice vyrůstají po dvou ve svazečku, jsou přibližně 6–10 cm dlouhé, pevné, tuhé a zakončené špičkou. Mají sytě až tmavě zelenou barvu a na větvích bývají poměrně hustě nahloučené, takže koruna působí kompaktním a výrazně strukturovaným dojmem. Samčí šištice jsou drobné, žluté až žlutohnědé. Mladé samičí šištice mají purpurové až modrofialové zbarvení, později zelenají a při dozrávání hnědnou. Opylení probíhá zpravidla v květnu až červnu. Šišky jsou vejčité až široce vejčité, přibližně 5–9 cm dlouhé. Zralé mají hnědou až žlutohnědou barvu a výrazné dřevnaté šupiny. Dozrávají během druhého roku po opylení a po otevření uvolňují okřídlená semena. Je známá mimořádnou dlouhověkostí. V horských oblastech Balkánu rostou jedinci starší než tisíc let. Velmi dobře snáší také zimní podmínky a její mrazuvzdornost se pohybuje přibližně kolem −28 až −30 °C, u dobře vyzrálých stromů může být i vyšší.

Borovice bělokorá - borovice, která dorůstá do výšky 15 - 20 m,  dle podmínek pěstování. Jehlice má dlouhé okolo 10 cm, na stromě vydrží zhruba 6 let. V mládí má úzký a vzpřímený růst, větvení je pravidelné. Postupně je koruna kuželovitá, větvení je vodorovné a větve tvoří nepravidelná patra. Jehlice jsou zelené, lesklé a rostou ve svazcích. Šištice mají žlutavé až hnědé vybarvení, jsou vejčité. 

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 28. 9. 2026