Borovice blatka 'SS 5' Pinus uncinata 'SS 5'

Detailní popis produktu

Borovice blatka 'SS 5' - zakrslý kultivar borovice blatky s velmi pomalým, hustým a kompaktním růstem. V mládí vytváří nízkou kulovitou až polštářovitou korunu, která se s věkem mírně rozšiřuje a získává široce kulovitý až nepravidelně zaoblený tvar. Roste velmi pomalu, s ročními přírůstky zpravidla kolem 3–6 cm. Přibližně po deseti letech dosahuje kolem 0,4–0,6 m výšky a 0,5–0,8 m šířky. Starší rostliny mohou dorůst přibližně 0,8–1,2 m výšky a 1–1,5 m šířky. Krátké, hustě větvené výhony vytvářejí kompaktní korunu bez výrazného hlavního terminálu. Jehlice vyrůstají po dvou ve svazečku, jsou přibližně 3–6 cm dlouhé, pevné, tuhé a často mírně zakřivené. Mají sytě až tmavě zelenou barvu a na krátkých výhonech jsou velmi hustě nahloučené. Zelené zbarvení si zachovávají také během zimních měsíců. Na starších rostlinách se mohou vytvářet šišky dlouhé přibližně 3–6 cm. Jsou vejčité až kuželovitě vejčité, někdy mírně nesouměrné. Zpočátku jsou zelené až purpurově hnědé, během dozrávání přecházejí do hnědé až tmavě hnědé barvy. Je velmi dobře mrazuvzdorná, přibližně do −30 až −35 °C.

Borovice blatka - unikátní borovice, která se řadí mezi vzácné a ohrožené jehličnany. Vyznačuje se kompaktně kuželovitým tvarem, dorůstá do výšky okolo 10-20 m. Růst je poměrně pomalý. Je příbuzná s borovicí kleč a borovicí lesní. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou sytě zelené barvy. Vynikne jako solitéra, ale i ve skupinových výsadbách. Vhodná i pro zpevnění svahů a strání. Využívá se také k tvorbě bonsají. 

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 28. 9. 2026