Borovice blatka Pinus uncinata

Detailní popis produktu

Borovice blatka - stálezelená jehličnatá dřevina příbuzná borovici kleči. Je původní také ve střední Evropě včetně České republiky, kde je typická především pro rašeliniště a podmáčené horské a podhorské lokality. Od poléhavé kleče se odlišuje zejména vzpřímeným stromovitým růstem a patří mezi vzácné součásti původní české flóry. Roste pomalu až středně rychle a nejčastěji vytváří menší strom, někdy vícekmenný. V dospělosti zpravidla dosahuje přibližně 8–15 m výšky a 3–6 m šířky, v nepříznivých podmínkách může zůstávat výrazně nižší. Koruna je v mládí kuželovitá až vejčitá, u starších stromů se rozšiřuje a bývá nepravidelně vejčitá až zaoblená. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou tuhé, poměrně krátké, často mírně zakřivené a dosahují přibližně 3–7 cm délky. Mají sytě až tmavě zelenou barvu a na větvích vytrvávají několik let. Samčí šištice jsou drobné, žlutavé až žlutohnědé, zatímco mladé samičí šištice mají načervenalé až purpurové odstíny. Zralé šišky jsou vejčité až kuželovitě vejčité, přibližně 3–6 cm dlouhé, zprvu zelené a později hnědé. Typickým znakem je jejich často nápadně nesouměrný tvar a výraznější, hákovitě zakončené štítky šupin, což souvisí s příbuzností s borovicí zobanitou Kůra je v mládí šedohnědá až tmavě hnědá, s věkem zesiluje a mění se v tmavou, šupinatou až nepravidelně rozpukanou borku. Je velmi dobře mrazuvzdorná, přibližně do −30 až −35 °C. V přírodě je přizpůsobena drsným klimatickým podmínkám horských rašelinišť a dlouhým zimám.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026