Borovice černá 'Helga' Pinus nigra 'Helga'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Helga' - kompaktní kultivar borovice černé z okruhu Pinus nigra (syn. austriaca), druhu přirozeně rozšířeného od Středomoří a Balkánu po suché stráně Alp. Kultivar roste pomalu a v mládí tvoří hustý, zaoblený keř, později se obvykle mírně zvyšuje a získává širší kuželovitý obrys. Po 10 letech je výška okolo 0,9 m, v dospělosti se pohybuje přibližně mezi 1,5–2,4 m výšky a podobnou šířkou podle stanoviště. Jehlice jsou tuhé, tmavě zelené, vyrůstají ve svazcích po dvou a dosahují zhruba 10–15 cm, v zimě si udržují syté zbarvení. Kmen a starší větve mají šedohnědou až šedočernou borku s jemným rozpukáváním, na mladých výhonech vynikají světlé pupeny a krátké, husté brachyblasty. Na jaře, nejčastěji v květnu a červnu, se objevují nenápadné pylové šištice, časem se mohou tvořit hnědé šišky dlouhé několik centimetrů. Pravidelný habitus je vhodný do menších zahrad, předzahrádek a vřesovišť, dobře funguje jako tmavě zelený kontrast ke světlým travinám, břízám, tavolníkům, nízkým jalovcům a kvetoucím keřům.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 30.12.2025