Borovice černá 'Nana' Pinus nigra 'Nana'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Nana' - zakrslý stálezelený kultivar borovice černé. Vyznačuje se především hustou, kompaktní, široce kulovitou až široce kuželovitou korunou, pomalým růstem a dlouhým tmavě zeleným jehličím. Oproti základnímu druhu zůstává výrazně menší a vytváří spíše mohutnější keř než vysoký strom. V mládí má převážně kulovitý až ploše kulovitý tvar, postupem času se koruna mírně vytahuje a získává široce kuželovitý až vejčitý habitus. Přibližně v 10 letech dosahuje kolem 1–1,5 m výšky a podobné šířky. Ve vyšším věku zpravidla dorůstá přibližně 2–3 m výšky a 2–3 m šířky, velmi staré exempláře mohou být i větší. Roční přírůstky bývají nejčastěji kolem 10–15 cm. Větve jsou silné, pevné, hustě uspořádané a vystoupavé až šikmo rozložené. Mladé výhony směřují převážně vzhůru. Jehlice vyrůstají ve svazečcích po dvou, jsou tuhé, pevné, špičaté a mírně zakřivené, obvykle přibližně 6–10 cm dlouhé. Mají výraznou sytě až tmavě zelenou barvu, kterou si zachovávají po celý rok. Na starších rostlinách se mohou vytvářet šišky. Jsou vejčité až kuželovitě vejčité, přibližně 4–7 cm dlouhé. Zpočátku mají zelené zbarvení, během dozrávání přecházejí do žlutohnědé až světle hnědé barvy a později se otevírají. Je velmi dobře mrazuvzdorná, přibližně do −28 až −30 °C, a zachovává si celkovou robustnost a odolnost typickou pro borovici černou.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlépe prosperují na plném slunci, v polostínu bývá koruna řidší a zvyšuje se náchylnost k houbovým chorobám. V otevřených polohách se u mladých stromů osvědčuje závětří před zimním větrem, zároveň je vhodné mikroklima bez dlouhodobě stojatého vlhkého vzduchu. Půda bývá nejvhodnější propustná písčitohlinitá až štěrkovitá, v těžkých jílech pomáhá drenáž a vyvýšený záhon. Doporučené pH se pohybuje přibližně 4,5–6,5. Kontejnerované stromky se vysazují od března do listopadu mimo zmrzlou půdu, v teplém období s pravidelnou zálivkou do plného zakořenění, obvykle první 2 sezóny. Po ujmutí snášejí sucho většinou dobře, dlouhodobé zamokření však zvyšuje riziko kořenových hnilob. Hnojení se volí střídmé, obvykle postačí jarní kompost nebo pomalu rozpustné hnojivo pro jehličnany. Řez se omezuje na odstranění suchých větví, u některých druhů lze pro zahuštění zkracovat jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry nebo štěpky stabilizuje vláhu a omezuje přehřívání kořenů. Mrazuvzdornost běžně se pohybuje zhruba do -30 °C, v zahradě tedy běžně nevyžaduje zimní kryt, u rostlin v nádobách je vhodné chránit kořenový bal před promrznutím mulčem nebo obalem. Odolnost k suchu bývá střední až vysoká, vyšší nároky na vláhu mívají mladé výsadby. Rozestupy se volí velkorysé, orientačně 4–8 m podle druhu a cílové koruny, aby byla zajištěna cirkulace vzduchu.

Autor: Kamila | Revize: 9. 9. 2026