Borovice černá 'Rockley WB'

Detailní popis produktu

Borovice černá 'Rockley WB' - patří mezi zakrslé kultivary původně odvozené z čarověníku na starších stromech borovice černé ve Středomoří a jižní Evropě. Základní druh roste v přírodě na suchých, kamenitých svazích, kde odolává větru, vysokému slunečnímu záření i chudším půdám, a tyto vlastnosti se promítají i do kultivaru. 'Rockley WB' vytváří v mladém věku velmi hustou, kompaktní kouli, později mírně zploštělý kulovitý až nízce široce kuželovitý keř. V deseti letech dosahuje zhruba 0,8 m výšky i šířky, v dospělosti v podmínkách střední Evropy obvykle 1,0–1,2 m výšky a podobné šířky. Jehlice jsou 8–12 cm dlouhé, tuhé, šedo zelené až zelenošedé, ve svazečcích po dvou, na koncích jemně zvlněné, takže koruna působí živě i v zimě. Dřevina je bez trnů a běžně se nepovažuje za jedovatou, přesto se cíleně nekonzumuje, její semena však využívají ptáci. Jako roub na kmínku vytváří malý „stromek“ vhodný do nádob nebo jako akcent v předzahrádce, v keřové formě se uplatňuje ve skalce, štěrkovém záhonu, na slunném svahu či v kombinaci s jinými zakrslými jehličnany a travinami. V kompozici dobře doplňuje jemnější strukturu vřesovišť a výsadby s šedolistými trvalkami, kde přináší celoroční stálost barvy a tvaru.

Borovice černá (Pinus nigra) je statný jehličnatý strom, který roste v jižní Evropě a Středomoří, v nižších polohách Alp, Malé Asii a severní Africe. Z širokého rozšíření tohoto impozantního druhu vyplývá jeho velká přizpůsobivost různým podmínkám, kterým ji v našich zahradách a městech vystavujeme. Obzvláště se jí daří na slunných stráních, ale nemá vyhraněné požadavky krom světlomilnosti. V České republice je sice nepůvodní, ale vzhledem k měnícímu se klimatu, zejména v teplých nížinách místy vytlačuje původní borovici lesní. Daří se jí všude, dokonce i na obzvlášť chudých půdách. Dobře snáší sucho a prospívá jak v rovinách, tak v horských oblastech. Často se vysazuje také proto, aby chránila jiné rostliny před větrem. Původní druh této borovice je statný strom, který dorůstá větších rozměrů.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Kristýna | Revize: 27.11. 2025