Borovice drobnokvětá 'Shizukagoten' Pinus parviflora 'Shizukagoten'

Detailní popis produktu

Borovice drobnokvětá 'Shizukagoten' - kompaktní kultivar borovice drobnokvěté pocházející z Japonska, kde je druh Pinus parviflora přirozenou součástí horských lesů. Tento kultivar byl vybrán pro svůj vyrovnaný růst a hustý habitus. Vytváří široce kuželovitou až mírně zaoblenou korunu s pravidelně rozloženými větvemi. V dospělosti dosahuje přibližně 2–3 m výšky a 1,5–2 m šířky. Roční přírůstky se pohybují okolo 8–12 cm. Jehlice jsou 4–6 cm dlouhé, jemně stočené, modrozelené až šedomodré, uspořádané ve svazcích po pěti. Na jaře se objevují drobné samčí šištice žlutavé barvy a nenápadné samičí květy, z nichž se vyvíjejí vejčité šišky dlouhé přibližně 5–7 cm, dozrávající druhým rokem. Kultivar je ceněn pro kompaktní siluetu, která nevyžaduje tvarování, a pro celoroční dekorativní efekt. Uplatňuje se jako solitéra, v předzahrádkách, ve skalních partiích i v japonsky laděných kompozicích s kameny a nižšími keři kontrastní textury.

Borovice drobnokvětá - neboli japonská bílá borovice, pochází z horských oblastí Japonska, kde roste na kamenitých svazích a v řídkých lesích. V kultuře je ceněna od 19. století a patří k významným druhům využívaným i pro tvarování bonsají. V dospělosti dorůstá v podmínkách střední Evropy obvykle 4–8 m výšky a 3–5 m šířky, růst je spíše pomalý. Koruna je v mládí kuželovitá, později široce vejčitá až nepravidelná s vodorovně odstávajícími větvemi. Jehlice vyrůstají ve svazcích po pěti, jsou 4–7 cm dlouhé, jemné, lehce stočené, modrozelené až stříbřitě ojíněné. Na jaře se objevují nenápadné samčí šištice a purpurově zbarvené samičí květy, z nichž se vyvíjejí 5–8 cm dlouhé šišky dozrávající druhým rokem. Druh je plně mrazuvzdorný přibližně do −29 °C, vyzrálé jedince nepoškozují běžné zimy v ČR. Uplatňuje se jako solitéra, v kombinaci s rododendrony, javory dlanitolistými či nízkými trvalkami, kde vynikne jemná textura jehlic.

Pěstování: Nejlepší vybarvení a hustotu jehlic mají na plném slunci, v lehkém polostínu roste část kultivarů stále spolehlivě, ale koruna bývá volnější. Závětří je výhodné hlavně v zimě, kdy kombinace větru a slunce podporuje vysychání jehlic, v teplých nížinách pomáhá mikroklima s chladnějším podložím a mulčem. Půda se osvědčuje propustná, písčitohlinitá až kamenitá, v těžkých jílech je důležitá drenáž, zakrslé formy reagují citlivě na přemokření. Doporučené pH bývá přibližně 4,5–6,5, u mnoha zahradních půd funguje i mírně kyselé až slabě neutrální prostředí. Kontejnerované rostliny se vysazují od března do listopadu, v teplém období s pravidelnou zálivkou, aby kořenový bal neprosychal, zejména během prvního léta. Po zakořenění bývá odolnost k suchu střední až vysoká, přesto se u zakrslých kultivarů vyplácí rovnoměrná vláha při dlouhých vedrech. Hnojení je vhodné střídmé, na jaře menší dávkou pomalu rozpustného hnojiva pro jehličnany, nadbytek dusíku zvyšuje měkký přírůstek a riziko chorob. Řez se obvykle nevyžaduje, pro zahuštění se někdy zkracují jarní „svíčky“ v květnu až červnu. Mulč z kůry stabilizuje vlhkost i teplotu půdy. Pěstování v nádobě je časté, potřebná je drenážní vrstva, propustný substrát a zimní ochrana nádoby proti promrznutí kořenů, při oblevě se hlídá vlhkost. Mrazuvzdornost zakrslých borovic bývá vysoká, okolo -30°C, rizikem je spíše zimní vysychání a přemokření. Ze škůdců se mohou objevit svilušky a mšice při suchu, z chorob sypavky a kořenové hniloby v těžké půdě. Rozestupy se volí podle cílové šířky, orientačně 0,8–1,5 m u polštářových forem a  širších zakrslých kultivarů okolo 1,5–2,5 m.

Autor: Jana | Revize: 22.2.2026